YettYho blog

Proč nemám rád zimu...

2012-02-07T12:54:00.000+01:00

Tohle mi už říkala spousta lidí. Slýchával jsem to na základce, na střední i potom na vysoké. Na té vysoké už to bylo jen, když jsem si tam chodil pro svačiny do kantýny, jinak jsem s tou školou neměl nic společného. Ale býval jsem tam a slýchával jsem to. A co že jsem to slýchával? No věty jako "Miluju zimu! Ty seš hloupej, víš jak je krásný, když je všechno nádherně bílý? Jako z pohádky. A můžeme lyžovat a jezdit na snowboardu, no prostě bezva."
Jo, jenže já vám teď povím, proč nemám zimu rád a přebije to všechny ty lyžovačky. Povím vám každodenní příběh mého zimního života.

Kolem čtvrté hodiny ranní mi zvoní budík. Kolem půl páté mi zvoní podruhé a v pět potřetí. Náš huňatý kocour se dobývá ven do zahrady, tak mu pootevřu dveře, aby mohl vyběhnout. Snad nikdy se nepoučím a budu tuto činnost, k mému neštěstí, vykonávat nejspíš navždy v trenýrkách. Závan čerstvého ranního vzduchu, který mě na chvilku pohladí po tvářích, mi naježí všechny chlupy na těle a to i ty, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám, a ospalky v koutcích mých očí se změní na slanou ledovou tříšť. S touto chvílí se do práce hrozně moc těším. Když vylezu z domu, rána pěstí, tvořenou nelítostným holomrazem, mi udělá pěknou modřinu po celém mém organismu. Rychle spěchám k autu vdechujíce za běhu mrazivý vzduch. Sednu do auta a promnu si ruce se spokojeným povzdychem "ááách" a dýchnu si do dlaní. Je mi to ale na houby, protože auto nestartuje. Otevřu motor a co nevidím. Mráz za dva dny úplně vybil baterii. Kdysi jsem četl, že když se autobaterie vybije, kyselina v ní se stáhne do žebrování a zůstane jen čistá destilovaná voda. Ta v třeskutých mrazech zamrzne, čímž se zvětší její objem a může dojít až k prasknutí baterky. Věřil jsem tomu. Ta moje už byla jak pouťový balónek.

Ötzi měl taky rád zimu, a jak dopadl...

Nechávám tedy auto autem a rozeběhnu se na zastávku tramvaje. Řeknu vám, to běhání v té kose, to je jak kdybyste neměli ruce a snažili se udělat padesát kliků. Na zastávce jsem jen já a nějaká postarší paní, která na mě vrhá zlostné pohledy, že kouřím na zastávce. Nedělám to schválně, cigareta mi prostě po cestě přimrzla k hubě, ale nemůžu jí to vysvětlit, protože pára z mého dechu udělala z mé bradky a úst útvar, který se v jeskyních v Moravském krase nazývá ledový vodopád. Na první pohled jsem připomínal Trhače z Ninja želv.

Nedávno jsem dostal pokutu od revizora za dvě minuty prošlou jízdenku, tak jsem přemýšlel, jestli jde dát pokutu šoférovi za to, že už má tři minuty sekeru. Samou zimou už moje svaly a klouby vypovídají činnost a tak musím na místě poskakovat a třepat rukama, abych se trochu rozehřál. Je tedy pochopitelné, že když se blíží po kolejích světla, těším se na kýžené teplo prostředku městské dopravy, jako dítě na happy meal s figurkou pokémona (nic neudělá vašemu dítěti větší radost, než pokřik "Pika!", vycházející z repráčku žlutého králíka po zmáčknutí jeho levého ucha). Nastoupím do šaliny a sedám si hned naproti k okýnku. Nevím, jak je tomu v ostatních městech, ale mám pocit, že v brněnských tramvajích se topí jen v létě, takže musím dávat pozor, abych se neopřel o okýnko. To by mohlo znamenat, že bych takhle jezdil dokolečka až do léta, kdy bych od okýnka odtál. Bylo to jak sedět uprostřed Sibiře na holým šutru.

Musíte uznat, že srpnová koupačka
je mnohem příjemnější

Před nádražím mě zdržel jen bezdomovec, který ze mě tahal cigaretu. Za nádražím si sám vyrobil vlastní toaletu. Vyrobil si ji tím způsobem, že přišel na kolejiště a normálně se tam vysral. Budiž toaleta! Dal jsem mu cigárko a spokojeně odcházel za brumlání si pod vousy utopické legendy o míse horké bájné psí polévky. Na nástupišti už jsem nevěděl co mám dělat. Prsty na nohou už jsem necítil (necítil - mluvím o nervových zakončeních, nikoliv o zápachu) a nos jsem měl červený a napuchlý. Ten jediný byl po stránce vzhledu stejný jako vždycky. Měl jsem pocit, že mě mráz tiše ukolébá k nádherné smrti, protože vlak měl každých pět minut desetiminutové zpoždění, anšto kdesi před Brnem mrazem popraskaly koleje.

Z celého dne je posezení ve vlaku tou nejpříjemnější věcí. Je tam teplo, pohodlí a takhle brzo ráno není ani moc lidí. Těsně před zastávkou, kde vystupuji jsem se začal spěšně oblékat, ale nejdůležitější část oděvu - čepice - mi někam zapadla. Rychle jsem prolézal všechny prostory pod sedadly, dokonce i pod těmi, kde někdo seděl. Díval jsem se všude možně, kde to jen šlo stihnout, než jsem byl nucen vystoupit, abych neskončil někde v konečné stanici. Ještě přes okýnko se na mě výsměšně dívali lidi, pobaveni mým vystoupením s hledáním čepice. Měl jsem divný, trpaný pocit. Takový ten pocit, jako když jste byli malí a v davu lidí k vám maminka přičupla, naslinila kapesník a začala vám utírat koutky. Ještě ve vlaku jsem přemýšlel, jak se asi milovníkům zimy v tom holomraze lyžuje. Slyšel jsem, že po tom štěrku to na lyžích drzhne. Ovšem po cestě k mému pracovišti, když jsem se bořil do sněhu a klouzal jsem přes přechody, došlo mi, že na horách asi nějakej ten sníh bude. Je to zvláštní, jak se lidstvo naučilo radovat se z hnusu zužujícího jej během tohoto ročního období. Asi aby se nezbláznili.

Než jsem na pracoviště dorazil, začal jsem ztráty čepice litovat ještě víc, protože jsem měl lebku promrzlou na kost (já vím, že to nedává smysl, mít kost promrzlou na kost, ale zachovejme zažité fráze) a ušní boltce od zimy paradoxně v jednom ohni. Součástí náplně mojí práce je odházet sníh ze dvora a příjezdové cesty, takže se do toho hned po příchodu pouštím. Připouštím, že se možná chovám trochu zženštile, ale opravdu mám slzy v očích, když za každou odhozenou lopatou těch bílých sraček, jich hned napadá další kýbl.

Mr Freeze, jeden z padouchů z
komiksových příběhů o Batmanovi
(DC Comics), je jasným důkazem, že
mráz je zlý

Pak vyjíždím na služební jízdu, služebním vozem, ustájeným v teple a pohodlí útulné garáže. Opouštím město a hned dvacet metrů za cedulí už je metr a půl sněhu a zapadené silničářské auto. Nicméně já to projet musím. Je to zvláštní pocit. Jak z filmu Rychle a zběsile. Plynový pedál na zemi, smrt v očích řidiče, kola se točí jak nejrychleji to jde, přesto vůz stojí uprostřed kopce a pomalu, jako padající list, houpavě od krajnice ke krajnici sjíždí zpátky dolů. Silničář už dole pod kopcem, opřen o lopatu, pocucává z placatice silný destilát, protože ví, že v těchto odlehlých končinách bez mobilního signálu, se odsud dostane jen tak, že počká na první tání.

S návratem na pracoviště se dívám na své extrémně špinavé služební auto, které je zaflákané od sněhu, bláta, soli, rozježděné sněhové břečky a jiných produktů tohoto ročního období, a říkám si, jestli budu moc velký blázen, když ho budu v tomhle počasí umývat. Pracovní nařízení hovoří jasně. Musím! Následné přecházení nachlazení a jiných nemocí, které jsou spjaty s rácháním se uprostřed zimy ve vodě (teď nepočítám maďarské termální lázně), není zrovna zadobře s mými koncerty, kde to pak celé musím hrát na to, že chci, aby můj "pěvecký" výstup působil více death metalově. Auto umyto, v botách mokro. V kumbále si potom věším promáčené ponožky na topení, ždímám si kalhoty a píšu tenhle článek. Článek o tom, jak strašně, příšerně a od srdce nenávidím zimu!

Slovník Facebookových výrazů a slov

2012-01-05T14:59:00.001+01:00

Pokud se pohybujete na Facebooku, je dobré znát výrazy, které se často používají v komentářích a ve statusech, abyste se lépe orientovali v tom, co chtějí sdělit uživatelé světu. Pro ty, kdo neví, co Facebook znamená, je to moderní dětské hřiště, akorát bez písku a houpaček, nebo (a to i v mém případě) virtuální prostor pro plácání nesmyslů, aby nám všem bylo trochu veseleji :) Pokusím se sepsat njepoužívanější fráze na Facebooku v "lidském" znění a za ně vždy umístím výraz, který pro ně používá Fejsbůk komunita.

Zase vypadáš líp, než já, ty děvko ............. sluší ;)

Zajisté ..................................................... neasi :D

Ježiš, jak já bych tě vojel .......................... klásná :-*

Mám tě rád/a ........................................... muck <3

Souhlasím s tebou, taky se mi to líbí ......... si zabil :D

Na nic se mě neptejte, je to jen moje věc a vám je po tom prd, proto to píšu veřejně na Facebook ..... :((

I ty jeden! ............................................... woe ! :)

Chci být ten nejotravnější člověk na světě ...... [CHAT] cau | ses tam? | halooo | ses tam jak se mas? | hey | cuz ses tam? | heeeeej !!! ses tam? | odepis! | vole! odepis | ses tááááám? ... a tak dále

Zeptejte se mě, prosím, co se děje ........... Ach jo :/

Nechce se mi rozklikávat si tvůj profil, ani klikat na tlačítko ignorovat ..... My se známe?

Facebook není seznamka .......................... My se známe?

Facebook JE seznamka ............................ My se známe?

Tys mi ji přebral ty hajzle! Zabiju tě a tebe, ty nevěrná šlapko, jakbysmet ...... Moc vám to spolu sluší, přeju vám to ;* <3

Koukejte jak jsem smutný/smutná, zatim nejvíc, máte co dohánět ........ "Zapálil jsem virtuální svíčku pro české hokejisty/Václava Havla/Kim Čonk Ila/pardubického bezdomovce/..."

Chci mít nejnavštěvovanější stránku ............. 1.650.000 liků pro české hokejisty/Václava Havla/Kim Čonk Ila/pardubického bezdomovce/...

Opravdu je mi 35 let a jsem chytrý ................................... neska svyťy sluňycko owe :(( ! asy se pudu projt do zahradi tam este fcera stali stromi :((( ////// :!(

Neumím si přečíst pravidla ............................ Ty svině mi blokly účet

Nevšiml jsem si tlačítka "změnit" .................... tak jsem si udělal novej

Jsem nepoučitelný ......................................... Hééééj, už druhej účet mi blokli! Končím!

Nechce se mi to číst ...................................... "To se mi líbí"

Upřímnou soustrast ........................................ "To se mi líbí"

Dobrou chuť .................................................. "To se mi líbí"

Už si nevzpomínám, kolik to stálo, takže ti neporadím ........ "To se mi líbí"

Stáhněte si zbrusu nový virus/Dejte mi svoje osobní informace ......... "[VIDEO] Sámer Issa se poblil v přímém přenosu! To musíte vidět!"

Zapomněl jsem, že tu existují soukromé zprávy ............ [veřejně] Ty seš takovej hajzl! Já tě zabiju!

Vyhlášení antinobelovek za rok 2011

2012-01-03T11:54:00.000+01:00

Každý rok se kromě nobelových cen udělují i jejich opaky, takzvané Ig Nobel Prizes (Ig je zkratka slova ignoble, což se dá přeložit jako neseriózní, žertovný, nevážný). Je to prosté, tato cena se uděluje lidem za nejdebilnější výzkum, či nejdebilnější přínos v oboru.
Letos je to zase pěkná úroda jitrnic z badatelského světa a celkem jsem se u jejich "příspěvků k vylepšení společnosti" zasmál. Zde jsou:

1. David Rentz a Daryll Gwynne získali cenu za biologii, když pomocí velkého výzkumu zjistili, že brouk rodu Julodimorpha má specifickou úchylku na pivní lahve, se kterými se prý během výzkumu samečci dokonce pokoušeli pářit. Jde o australský tip malé pivní flašky, které se říká stubby, o jinou prý zájem nemají. Důvod, proč tito brouci pivní flašku stubby tak milují, zatím David s Daryllem ještě nevykoumali.

2. Dorothy Martin, Elizabeth Prophet, Harold Camping, Lee Jang Rim, Pat Robertson a Credonia Mwerinde obdrželi všichni jednu a tu samou cenu, aniž by se vzájemně osobně znali. Je to cena za matematiku, protože každý z nich s naprostou přesností vypočítal datum konce světa.
Dorothy Martin (1900 - 1992) předpověděla rok 1954
Pat Robertson hlásal osudným rok 1982
Elizabeth Prophet (1939 - 2009) určila zkázu na rok 1990
Credonia Mwerinde zase ujistišťovala, že se tak stane 1999
Harold Camping (*1921) určil osudovým rok 1994, později přiznal, že se spletl, že konec bude v říjnu 2011
... Zajímalo by mě, kdo z nich se trefil :)

3. Natalia Sebanz, Isabelle Mandl, Anna Wilkinson a Ludwig Huber si poprávu zaslouží cenu za fyziologii, protože se jim podařilo něco neslýchaného. Po dlouhaletém bádání přišli na to, že u želv uhlířských (Geochelone carbonaria) není zívání nakažlivé. Takže výzkum dokázal, že narozdíl od lidí, když jedna želva zívne, druhá ne. Výtečně, to se hodí.

4. Ovšem pan John R. Perry je hoden ocenění za literaturu, jako nikdo jiný. Je to totiž filosof. A to ne filosof ledajaký, je to velký filosof. Celý život dumal nad myšlenkou, kterou by předal světu. Nakonec na ni přišel, tak ji světu předal a sklidil za to srandovní nobelovku. Jeho skvostná myšlenka zní: "Vybírejte si v práci a osobním životě jen důležité úkoly. Jen tak se vyhnete těm ještě důležitějším a složitějším."
Tohle si zapamatujte, nikdy nevíte, kdy to v životě budete potřebovat ... Teda nic proti panu Perrymu, ale prý že já plácám nesmysly ... já ... :)

5. Tým japonských vědců byl obdařen cenou za chemii. A já se nedivím, jejich práce je přínosná. Kolikrát jsem si povzdechl: "Jak jen ty lidi z těch plamenů dostat?"
Těmhle chlápkům se to podařilo. Nákladný projekt spočíval v tom, že roky a roky studovali kořeny japonského křene wasabi a dumali nad tím, jak jej použít k buzení lidí v domě, který hoří. Říkají tomu wasabi fire alarm (wasabi požární poplach)

6. Mirjam Tuk, Luk Warlop a Debra Trampe si podle mě cenu za medicínu zaslouží jen z poloviny. Z poloviny proto, že sice přišli na něco převratného, ale na druhou stranu nám tento objev dosti znepříjemní život. Se svým týmem odborníků totiž tito američtí kulišáci vykoumali něco, co lidem vrtá hlavou už staletí. Přišli na to, že čím více se člověku chce na záchod, tím méně je schopen se soustředit.

7. A pozor, máme tu skutečného vědce. John Senders z univerzity v Torontu právem získal cenu za veřejnou bezpečnost. Zkoušel, co se bude dít, když bude řidiči za jízdy opakovaně a stupňovaně zatmívat oči. Zkoušel to vskutku dlouho, ale bohužel jediným výsledkem této dlouhaleté práce je diagnóza, že se zatím ještě nevybourali.

8. Karl Halvor Teigen z univerzity v Oslu jako jeden z mála na svém výzkumu stále pracuje. Nenechá se odradit ničím a dře na svém projektu od rána do noci. Jeho cíl je totiž důležitý. Je to poslání. Dal si totiž za úkol zjistit, proč někteří lidé neustále vzdychají a hekají, přestože se jim zrovna nic neděje. Odměnou mu je cena za psychologii v udílení žertovných nobelovek. Snad teď sežene více sponzorů.

9. Je tu další vědecký tým, tentokrát napůl z Francie a napůl z Holandska. Vyfasoval cenu za fyziku, protože naťukli otázku, která by zamotala hlavu i Einsteinovi. Předpokládám, že to bude další učivo pro vysoké školy, kterému bude věnováno více času, než obecné teorii relativity. Tento tým pracuje na zodpovězení otázky, proč se při výkonu jejich sportu diskařům točí hlava, kdežto kladivářům ne.

10. A konečně, cenu za mezilidské vztahy, získává Arturas Zuokas, starosta města Vilnius, hlavního města Litvy, za to, že ukázal tamějším obyvatelům, že nejlepší způsob, jak řešit narůstající problémy s přestupky za špatné parkování, je rozjezdit jim auta tankem. Zajímalo by mě, co bude dělat, až někdo blbě zaparkuje tank :)

No, já myslím, že je to i tentokrát pěkná partička koumáků, přesto, že některé perličky jen těžko někdo může porazit.
Například v roce 2006 Francis m. Fesmire z univerzity v Tennessee získal cenu za medicínu, když dlouhaletým bádáním přišel na to, že se dá škytavka zastavit masáží konečníku. Hned si tuto metodu nechal patentovat, ale myslím, že až na pár případů mu ji nikdo nevykrade :)
Nebo v roce 2005, kdy cena za fyziologii připadla profesoru jménem Victor Benno Meyer-Rochow z Německa. Pomocí základních fyzikálních zákonů a svých vlastních složitých vzorečků vypočítal tlak působící uvnitř tučňáka.
Ten samý rok dostali cenu za mír Claire Rind a Peter Simmons z univerzity v Newcastlu ve Velké Británii za monitorování aktivit mozku sarančete při sledování Hvězdných válek.
Roku 2004 vládli Steve Stacks a James Gundlach, kteří po letech konečně vypracovali pojednání o spojitosti sebevražd s country music. Odměnou jim byla srandovní cena za medicínu.
No a mým největším favoritem nadále zůstává C.W. Moeliker z muzea v Rotterdamu, který byl v roce 2003 odměněn cenou za biologii, když finančně nákladným programem vypozoroval a zaznamenal homosexuální nekrofílii u divokých kachen. Tvrdil, že několikrát spatřil kačera, kterak souloží s mrtvolou jiného kačera. Investory tak nezklamal, výsledek výzkumu má potvrzený.

Tak co vy na to? Kdybych sehnal investory, šli byste se mnou do nějakého velkého výzkumu? Budeme slavní, budeme mít peníze a možná ještě dostanem speciální nobelovku ;)

Je kýbl žena?

2011-12-15T17:02:00.000+01:00

Pokračování článku Kýblismus - nová víra a náboženství

"Světu ukázala směr svatá šestice apoštolů. Díž, Káď, Štoudev, Putna, Šoufek a Džber. Tito spojili svá dna i ucha, aby dali světu spasitele. Tak lidstvo poznalo našeho zachránce a mesiáše! Tak přišel na svět praotec Vědro."
Toto se píše v Kýbli svaté, kterou snad i jednoho dne dokončím. Ovšem nikde se nepíše, zda je vlastně kýbl muž, či žena. Podle rodu z pravidel českého pravopisu, je zjevné, že je to TEN kýbl. Ovšem, je jeho pravé pohlaví skutečně mužské? Odpověď nemusíme hledat dlouho, protože vám ji prozradím. Ne! Není! Ač to zní divně, kýbl je rodu středního, čili TO kýbl.

Zuzana Zemanová spojuje
kýbl s láskou

Sice se tato téze neslučuje s pravidly českého pravopisu, ale ta jsou oproti zákonům Kýble svaté úplně nicotná. Vychází totiž ze svého prapůvodce Vědra, který je rodu středního, aby nedocházelo k nadřazování feministek, či naopak zatvrzelých mužů, že právě jejich pohlaví je to pravé a původní. Nyní je to všechno tak zřejmé, co říkáte? Ale pozor! Je tu další věc nadhozená rouhačsky do prostoru naší mysli, zrozená hluboko v hypotalamu, či podvěsku mozkovém patřícím nevycválané ženě-prostopášnici. Tato žena spekuluje nad tím, že je tu možnost, že kýbl je žena! Tedy TA kýbl! Bere to ze sexuologického hlediska. A to tak, že jelikož se smeták omotaný hadrem noří (strká) do mokrého kýblu, musí být tedy kýbl ženského pohlaví. Vím, že to stojí za zamyšlení, ale já už mám pro vás připraveny důvody, proč kýbl žena být rozhodně nemůže. Jasně, každý si spojí jak ženu, tak kýbl s malováním a líčením, ale na druhou stranu, ten, kdo se plazí po zemi, schovává se ve spíži, pracuje na stavbách a je imrvére špinavej, je přece chlap. Takže se zase dostáváme do patové situace, kdy ze sexuálního hlediska se jedná o ženu, ale z ostatních dvou tisíc tři sta šedesáti sedmi hledisek se jedná o muže. A protože ženy mají vždycky navrch a v roce 2043 budou dominantní, dá se říct, že je to 1:1.

Ani tvůrci animovaných
filmů nepřestávají věřit

Proto bychom měli ve svém náboženství - Kýblismu - prosazovat tu teorii, že Kýbl, jakož i jeho původce Vědro, je bezpohlavní a středního rodu. Tedy TO kýbl. Je to zároveň i pojistka proti tomu, aby si jednotlivá pohlaví vzájemně před sebou nemohla prosazovat nějaká náboženská privilegia. Nevýhoda je zase naopak ta, že tím pádem i ženy smí sloužit kýblistické mše. Ovšem zase na druhou stranu, faráři mají při obřadu roucho, kdežto kýblaři (a kýblařky) slouží mše zcela nahatí, takže pánové budou chodit na mše, na kterých slouží kýblařka, kdežto dámy zas budou chodit na mše vedené kýblařem. Když už náboženství, tak ať se je i na co dívat, což?
Tak já si myslím, že máme vyřešenou další nejasnost v naší brilantní víře, která má velkou budoucnost a nevzývá imaginární, či dávno zemřelé idoly, nýbrž reálnou modlu, která nám v životě zaručuje úspěch a veškeré životní šance. Navíc je to víra, které porozumí i malí kbelíci. Příště se podíváme na zoubek kapitole, pojednávající o přímých poutech kýblu (či kýblete, chcete-li, abyste si rychleji zvykli na střední rod) s člověkem.
Ve jménu stěn, dna i ucha svatého.

Moje Android zařízení

2011-12-08T22:09:00.001+01:00

Pár lidí mě požádalo, abych zde publikoval, jaké používám aplikace na svém Android zařízení. Budu trochu přeskakovat, beru to podle toho, jak to mám rozházený na ploše.

Mám telefon HTC Desire HD (Android 2.3 Gingerbread)

Launcher: Go Launcher EX ... (doporučuju i různé doplňky, například Go Locker s Fourkey theme)
Launcher Theme: Momentálně je to DarkMetal Theme, ale to už na Marketu nemůžu jaksi najít
Wallpaper: Momentálně Inferno Galaxy
Hodiny/počasí: SiMi Clock Widget
Správce souborů: Astro File Manager
Komunikátor: Trillian ... klasika, kromě Skypu umí všechno. Na Skype používám přímo Skype.
Sociální sítě: normálně Facebook, Twitter, Blogger a Google+. Na spojení Facebooku a Twitteru je vynikající TweetDeck, ovšem pouze pokud nemáte tři tisíce přátel, pak už to nestíháte číst :)
Sledování novinek: Svět Androida, ČT24, Aktuálně.cz, Read It Later, jinak Google Reader
Doprava: Pubtran, TudyNe
Stav telefonu: 3G Watchdog na hlídání FUPčka, Gauge Battery Widget na sledování stavu baterie
Kalendář: Calendar pad a Agenda Widget
Poznámky: Google Docs a Evernote
Muzika: přehrávač PowerAMP, na rozpoznávání hudby SoundHound a Shazam
Video: RockPlayer
Úprava fotek: Camera Fun, Pixlr-o-matic, Paper Camera, ZombieBooth
Antivir: je to sice zbytečný, ale já to mám už jen tak z rozmaru - ESET Security
Ostatní: Google překladač pro překládání, Google Sky Map a Star Chart k brouzdání po obloze, PicasaTool pro cloudování fotek, ShakeToWake proti zaspání :), Wallpaper Grab & Set na tvorbu tapet, Widgetsoid na tvorbu užitečných widgetů
Hry: MotoXtreme, Myth Defense, Pinball Deluxe, Pumpkins vs. Monsters, Wisp, Samurai II: Vengeance, Blood and Glory, Townsmen 6, GLWG, Reckless Racing, Reckless Getaway

Některé placené aplikace, nebo hry, mají i zkušební verzi zdarma.

Jak vybírat mobilní operační systém

2011-12-02T11:55:00.001+01:00

Pojďme se trochu objektivně zamyslet a podívat se na všechny mobilní operační systémy trochu laicky a s nadhledem. Případně zkusit pomoct někomu, kdo se v mobilních operačních systémech (dále jen OS) zas tak moc nevyzná a neví z čeho a jak si vybrat. Většina článků, či diskuzí, je buď moc odborná (kolikrát ani já nevím, o čem tam mluví), nebo příliš subjektivní a plná rad typu "Tenhle je prostě nejlepší, ten druhej je na prd, nic neumí."
Jenže jak poznám, že je nejlepší. Pro mě je nejlepší tenhle, pro kolegu zas například ten druhý. Pojďme si to celé zjednodušit, rozdělit a vymyslet ke každému OS cílovou skupinu zákazníků. Nejrozšířenější a nejznámější OS jsou dnes tyto:

Windows Phone (Microsoft)

Windows Phone 7.5 Mango

je nástupcem operačního systému Windows Mobile, který u uživatelů nezaznamenal moc velký úspěch, protože dle slov většiny z nich se v něm "ani prase nevyznalo". Možná nejspíš proto nyní Microsoft u Windows phone vsadil na jednoduchost a praktičnost. A to se mu také povedlo. Nejnovější verze systému, Windows Phone 7.5 Mango, která bude k dispozici například v novém telefonu Nokia Lumia 800, či HTC Titan, je prostě jednoduchost sama. Jak po stránce vzhledu, tak funkčnosti. Na obrazovce vidíte všechno, co systém obsahuje rozeskládáno do čtverečků, jejichž barvu si můžete nastavit. Tím to končí. Žádné pozadí, žádná složitější změna vzhledu, jen aplikace a jejich funkce. Vypadá to hezky. Je to moderní, minimalistické, účinné, nemusí se s tím člověk drbat, aby to nějak vypadalo, všechno si to v podstatě systém zařídí sám. Celé to jede rychle, svižně a plynule a jednoduchost systému je také v tom, že se nemusíte nikam složitě proklikávat, ale všechno máte v "kachličkách" na hlavní obrazovce a prostě a jednoduše, na co kliknete, to se stane. V jedné recenzi jsem se dočetl, že tento systém je v mnoha ohledech nejlepší ze všech. Autor už se ale zapomněl zmínit, že zároveň je v mnoha jiných ohledech nejhorší ze všech. Například to, že nepodporuje mass storage, někteří jeho fandové vysvětlují tak, že mass storage je přežitek, ale to není pravda. Jednou přijde doba, kdy tahle věc nebude potřeba, ale dnes je na to ještě příliš brzo. Je toho povícero, co bych vytknul, ale myslím si, že Windows phone je jako dělaný pro "obyčejné lidi", kteří se nechtějí vrtat v nastaveních a jen chtějí, aby jim jejich moderně laděný telefon fungoval tak, jak má a aby splňoval nejzákladnější funkce.

Android (Google)

Android s prostředím HTC Sense

je nejrozšířenějším a nejprodávanějším mobilním OS. U většiny lidí si získal velkou popularitu díky svojí rozmanitosti a velké spoustě možností a aplikací. Jenže Android je vlastně nejméně optimalizovaný OS ze všech, které si tu představujem. Je to rozházený bastl, který, ačkoliv se tak snaží tvářit, není pro obyčejné lidi, ale spíš pro geeky a hračičky. Zatímco spoustu funkcí (sociální sítě, galerie, smsky,...) mají ostatní systémy už implementovány v sobě a jsou jejich součástí, na Android jsou "nalepeny" dodatečně. Představme si to na příkladu s auty. Ostatní systémy jsou auta, která si koupíte celá hotová. Krásná, funkční auta. Android je jen podvozek s koly a ostatní věci na něho skládáte, šroubujete vaříte a vybrušujete. Občas se tak stane, že na podvozek navaříte nějakou část, která s podvozkem nechce moc spolupracovat, proto ji musíte vyměnit za jinou. Ovšem je tu zase naopak obrovská výhoda oproti ostatním. Ostatní auta jsou sice hotová, ale už na ně nemůžete sáhnout. Neuděláte s nimi nic. Androidí auto může vypadat úplně jakkoliv. Můžete si jej přetvořit podle svých představ jak jen budete chtít. Může klidně vypadat jako traktor, můžete z něho udělat koloběžku nebo kočár tažený koňmi. Meze se tu téměř nekladou a svět Androida je nekonečný.

Čistý, ryzí Android

Android je vlastně Linux, takže uživatel dostane nějaký základ, obsahující nejdůležitější věci a potom už si ladí systém sám. Každý výrobce má ve svých telefonech udělané své vlastní základní prostředí (HTC Sense, Samsung TouchWiz, LG Optimus UI, ...) a pokud vám nestačí, můžete se pustit do úprav. Nelíbí se vám způsob posílání SMSek? Nainstalujete si některou z alternativních aplikací na SKSky a je to. Nevyhovuje vám galerie, ve které si prohlížíte fotky? Stáhněte se jinou. Chcete, aby se vaše pozadí pohybovalo, chcete lištu s aplikacemi rozloženou jinde a aby byla úplně jiná, aby všechny ikonky byly v bublinkách a aby widget ukazující počasí měl tvar sněhuláka? Můžete si nainstalovat jiný launcher a váš telefon tak bude na displayi vypadat úplně jinak. Pak ještě samozřejmě existuje přímo originální, původní, takzvaný "čistý" Android, kde není nainstalováno žádné prostředí od výrobce, ale je tu pouze úplně základní verze Androida. Ta je ale ovšem jen v telefonech přímo od Googlu (Nexus One, Nexus S, Galaxy Nexus). S těmito možnostmi ovšem přichází ruku v ruce i možnost ta, že se systém přeplácá a začne zlobit. Grafika začne mít trhané pohyby, celý telefon se zpomalí, některé aplikace nebudou správně fungovat. Z tohoto důvodu je třeba instalovat aplikace a další věci s rozumem a člověk se v těchto věcech musí trochu vyznat. To je zároveň i důvod, který z Androida činí OS určený jen pro nadšence a hračičky a "obyčejní uživatelé", kteří si kupují mobil jen na základní zacházení (volání, SMS, e-mail, sociální sítě), by jej asi brzo mohli házet z okna.

Android s alternativním launcherem

Avšak řeči o tom, že na Androidu nic nejede a že je zavirovaný, jsou klasické nesmyslné lži fanoušků konkurence. Já sám Android používám. I přesto, že znám jeho nevýhody a uvědomuji si je, je pro mě bohužel jedinou variantou, protože potřebuji využívat datové přenosy přes bluetooth (a to třeba i celou sérii Simpsonů, tu mailem nepošlete), velké množství možností personalizace a úprav systému podle mých aktuálních požadavků, dokonalou provázanost a synchronizaci se službami Google, otevřenost systému. I přesto, že je Android bastl, tyhle věci bohužel konkurence nedokáže. Například nová funkce Beam je asi nejpraktičtější a nejužitečnější funkce všech dob.

iOS (Apple)
je operační systém, který se cpe pouze a jenom do jedněch jediných telefonů - iPhone. Ale pozor, ona je to veliká výhoda, hned se k tomu dostaneme. V prvé řadě musím říct, že tento systém je obrovsky stylový a nikdo mu to neupře, ani kdyby se na hlavu stavěl. iPhone je prostě styl.

iOS 5 na přístroji iPhone 4S

iOS má velkou výhodu v tom, že je nádherně optimalizovaný. Řekněme to takhle: Například Android se dodává do veliké spousty telefonů. Silné, slabé, výkonné, nevýkonné, velké, malé ... ale všechny musí mít Android. A aby jel systém a jeho aplikace na všech těchto telefonech stejně, musí být optimalizovaný pro celou tuhle řadu přístrojů. No a to dělá trochu neplechu. Kdežto aplikace pro iPhone i celý iOS jsou dělané všechny pro jeden a ten samý iPhone, takže je to s optimalizací úplně někde jinde. U Androida se to mění s jeho nejnovější verzí Android 4: Ice Cream Sandwich, který má optimaizaci trochu více podchycenou, ale i tak se to stále iPhonům nevyrovná.
Další výhodou iOS je podpora silné společnosti a svižnost a rychlost systému. Všechno je krásné, rychlé a plynulé. Navíc na iOS vychází velká spousta zábavných aplikací a her. Ovšem i iPhone má své nevýhody. Jednou z nich je závislost na iTunes, takže jinak, než přes tuto službu do telefonu nic nedostanete. Co se uzavřenosti týče, tak ani přes bluetooth si nic nepošlete, a to ani mezi dvěma iPhony navzájem. Jistě, je to pojistka proti tomu, aby se do telefonu nedostalo něco, co tam nemá být, ale na druhou stranu to může spoustě lidí dost vadit. Ona ta uzavřenost je i fyzická. Nejde se dostat na baterii, neexistuje možnost paměťových karet. Je to taková hezky uzavřená krabička, připravená k používání. Celkově vzato se jedná o kvalitní a stabilní systém, který je jednoduchý a stylový s nevýhodou uzavřenosti a nemožnosti kustomizace.

BlackBerry OS (Research In Motion)
je kanadský produkt instalovaný výhradně do telefonů BlackBerry (česky ostružina). Je to především manažerský systém, takže je spíše využívaný řediteli a podnikateli. Neměl jsem moc možností jej vyzkoušet, ale nejvíc se mi líbilo, že je skoro celý systém spojený s kalendářem. Snad i ty SMSky jsou napojené na kalendář a diář s úkoly. To je největší síla "ostružin" - pár kliky si rozvrhnete celý den a do aktuálních dní v kalendáři se vám mohou řadit i maily.

BlackBerry OS 7

Všechno funguje plynule a vypadá celkem hezky, ovšem je tu nevýhoda malé podpory. Největší počet aplikací se dělá na dva giganty iOS a Android, takže BlackBerry je stejně s Windows Phone celkem dost pozadu. Ale nemusíte mít strach, že byste byli nějak omezeni, aplikace, které jsou potřebné a důležité pro vaše běžné fungování, jsou samozřejmě dostupné. Tento systém také funguje ve dvou režimech a odděluje od sebe osobní a korporátní data. Takže váš volný čas se vám v telefonu nemíchá s prací a můžu směle říct, že to mají vymyšlené šikovně. Bohužel je tento OS opravdu dělaný primárně na práci a manažeřinu, takže moc zábavy si s ním neužijete. Ovšem co se týče těch manažerských funkcí, je poměrně dost spolehlivý.

Když to tedy shrneme:
Pokud jste běžný uživatel telefonu určeného hlavně k rychlým způsobům komunikace s moderním vzhledem systému nenáročným na nastavování, jděte do Windows Phone.
Jestliže jste blázni do zařízení s milionem možností personalizace, nastavení a aplikací, jestli máte rádi otevřené systémy, se kterými si můžete hrát a dál je rozvíjet podle sebe, je pro vás nejlepší volbou Android.
Pokud máte rádi styl a chcete mít funkční a uzavřený telefon, který má šmrnc. Pokud vsázíte na rychlost a svižnost a nevadí vám několik uživatelských omezení, poradím vám iOS (iPhone).
Pakliže jste podnikatel, nebo chcete telefon používat převážně k práci a chcete seriózní funkce pro váš nepostradatelný přístroj, bude pro vás nejlepší BlackBerry.

Jinak ovšem nemusíte dávat na moje rady a pořiďte si telefon, který se vám líbí, dobře se vám s ním pracuje a je vám příjemný. Taky si musíte rozmyslet, co od přístroje očekáváte a co budete využívat. Hlavně se na internetových fórech nenechte přesvědčit blázny, kteří vám bez udání důvodu či argumentu podsouvají stanovisko, že zrovna ten co mají oni je zákonitě ten nejlepší i pro vás. Snad jsem vám trochu pomohl při vybírání.

Dopis z budoucnosti

2011-11-24T14:51:00.001+01:00

Na zahradě za domem máme malou stavbu, připomínající zednickou buňku na nářadí. Akorát je zděná. Je to prý bývalá prádelna. Kdysi dávno se do této malé stavbičky chodilo s valchou a s neckami prát prádlo. A protože já jsem člověk zvídavý, chodím do této "stodůlky" pravidelně relaxovat (schovávám si tam cigarety a chladím pivo) a prohrabovat se věcmi, které tam zůstaly po prapředcích.
Jednoho dne jsem pod starým vědrem a hustilkou na kolo objevil zaprášený dopis, ušpiněný od olejových skvrn. Přinesl jsem si jej domů a začal luštit písmo pod fleky od oleje. Hned na začátku stálo:

"Zpráva do minulosti ... Veronik Plašivý, 2037"

Byly mi divné hned dvě věci. Jestliže je dopis opravdu z budoucnosti, jak se sem dostal? Druhá věc, která mi nešla do hlavy, bylo křestní jméno pisatele, ale to nakonec není nic neobvyklého už teď. Už to ani nemusí být syn nějaké celebrity, aby měl jméno, za které se mu budou vrstevníci ještě dvacet let smát, nebo mu krást svačiny.
Později mi došlo, že jestli dopis opravdu cestoval časem, musí být v roce 2037 naše pošta už tak pomalá, že se dopisy vrací do minulosti. Tímto vzkazuji Albertu Einsteinovi, že když chce přechytračit časoprostor, nemusí celý život vymýšlet rovnice, ale stačí pošťačkám prodloužit pauzu na cigáro.
Pln nedočkavosti, začal jsem číst dál a pomalu jsem se nechal vtáhnout do textu:

"Dobrý den milý čtenáři. Ve chvíli, kdy čteš tyto řádky, jsem se ještě nenarodil. Chci tobě i celému lidu z let minulých vylíčit a popsat dnešní svět a jeho podobu.
Ve své podstatě se nic velkého nezměnilo, jen komisař Rex už ve dvacáté osmé sérii umí i mluvit a střílet, ale jeho popularita klesá od doby, kdy bylo oznámeno, že ho od příští série bude hrát maltézák. Nemohl jsem se rozhodnout, zda toto psaní napíši na svém 2" tabletu, nebo na svém 17" mobilu, tak jsem zvolil pravěkou techniku a píši perem na pergamen, nebo jak se tomu hýbání rukou po papíře říká. Sedím ve svém bytě v osmnáctém patře podmořského paneláku. Právě jsem dohrál šachy se svou virtuální přítelkyní, kterou mi můj virtuální kamarád nasdílel na zeď na facebooku. Nikdo se to nesmí dozvědět, šachy jsou zakázané. Je to projev rasismu. Barvy figurek, začínající strana, to všechno je trestné. Je za to trest usmrcení psím kýchancem. To víte, lidi už dnes nic nevydrží."

Toto čtení bylo natolik zajímavé, že jsem si k dopisu načal kyblík KFC křidýlek a pár kuřecích baget s pořádně tučným, majonézovým dresingem. Syklo víčko od vodou chlazené dvanáctky a četl jsem dál.

"Zvláštní. Přitom tento zákon schválila největší světová rada. Byl tam prezident Českopolské republiky Petr Nečas, prezident Zeměkoule Vladimir Putin a zástupci Romské demokratické strany z odboru pro integraci české menšiny do společnosti. Tato rada rozhodovala už i v období po Třetí světové válce. Byla to vůbec zvláštní válka. Amerika ji vyhlásila Rusku. Trvala celých 6 hodin. Chvíli od vyhlášení najednou celé Spojené státy dvakrát blikly a po pár letech mohli tento prázdný kontinent znovu osídlit indiáni. Tedy musela k tomu svolit Čína, pro kterou teď indiáni dělají.
Můj strýček koupil velký kus prázdného pozemku a postavil na něm největší golfové hřiště na světě. Toto hřiště nese zvláštní jméno Řecko. Nevím, proč zrovna tak hloupě, ale prý se k tomu váže nějaká legenda, že se kdysi to území takhle doopravdy jmenovalo. Prý na něm před dávnými časy žili lidé, kteří se snažili zaplatit svoje obrovské dluhy olivami a byli za to vyhnáni do Česka.
Vzpomněl jsem si, jak jsme se s kamarádem jednou opili a slíbili si, že si pojedem zařádit. Na černošky. Jak se jmenuje ta země, kde žijí samí černoši ... moment, vzpomenu si .. A ... na A ... A... už to mám! Anglie! Ale nevyšlo nám to, protože dnes už létají jen ruská letadla a ta letí vždy jen kousek. Jiný způsob dopravy si nemůžeme dovolit, protože bychom museli platit daň za existenci na zemském povrchu a ta je strašně drahá. Dost že platím daně z živočišných plynů, z nehtů na nohou a daň ze sousedství se sousedy.
Proto bydlíme pod vodou. Tam se platí zatím pouze daň z mořské soli, která se na vás nachytá. Sice tato daň platí i ve sladké vodě, ale aspoň je v tom pořádek.
Už půjdu pomalu spát, ať ráno nezaspím do práce. Naštěstí jsem chytil dobrou směnu, takže chodím od 4:00 do 22:00 každý den, a jednou za dva měsíce mám jeden den volný. Takže mám ještě skoro tři hodiny spánku, což je paráda.
Takže vás zdravím v minulosti. Abych vás trochu napínal. Aby jste se vy, v té zaostalé době, které se dnes smějeme, měli na co těšit. Nebojte se, však se taky dočkáte.
Dobrou noc."

S posledními slovy v dopise od jistého Veronika z roku 2037 usínám. Ráno jsem se vzbudil a chtěl jít okamžitě tento dopis z budoucnosti ukázat kamarádům, řediteli muzea, vědecké fakultě a babičce. Jenže když jsem se na dopis podíval zblízka za střízliva, uviděl jsem, že se pod masnými fleky skrývá pouze obyčejná faktura za mobilní paušál za měsíc červen.
Nyní konečně vidím, jak se mnou má vlastní fantazie mlátí.

Bobina - pokořitel turínského plátna

2011-11-15T12:32:00.001+01:00

Ve Vatikánu začal obrovský shon. Již dlouho se neozval žádný hlas z nebes, dlouho se nám nezjevila panenka Marie, už dlouho nepřichází žádné znamení. Skoro to vypadá, že jsme již tak zkažení, že nad námi nebesa zlomila hůl a novodobý Noe - organizace Greenpeace - možná staví loď na kopečku nadarmo.

Veškerý zájem katolické církve směřuje do České republiky, protože do Vatikánu prosákly informace o zbrusu novém znamení, jež se zjevilo v jedné malé české domácnosti. Ovšem toto malé znamení je tak neobvyklé a skvělé, že když vysoce postavení kněží uviděli jeho fotografii, podali médiím zprávu, že turínské plátno už nemá žádný význam a příští týden už se bude na jihu Polska prodávat na benzínových pumpách čundrákům na podpal.

Výprava do Česka si vyžádala několik týdnů příprav a kvůli ní dokonce papež zrušil odpolední kafíčko s americkým prezidentem Barackem Obamou, který se výpravy taktéž účastní. Svoji manželku Michelle však musel nechat doma, protože se proslýchá, že si na ni papež dělá zálusk. Výpravu tedy tvoří papež, americký prezident, několik kněží, kardinál, pár jeptišek proti trudomyslnosti na cestách a Jiří Paroubek, který stopoval u silnice do Krakova a výprava jej svezla zpátky domů.

A o co vlastně jde? V jedné malé české rodince (jejich identita musí zůstat utajena kvůli hrozbě útoku rozzuřených ateistů) se před několika měsíci zjevila neuvěřitelně věrohodná podobizna Jéžíše Krista. Nositelem tohoto poselství je Bobina - vyvolená samotným nejvyšším. Na počest tohoto poselství papež Bobině vlastnoručně naplnil a zašpejloval svěcenou jitrničku a prezident Obama věnoval pohodlný pelíšek vyrobený z rybářské sedačky, kterou nechal v limuzíně Jirka Paroubkuj, když jej vyhazovali za Harrachovem.

Bobina, posel božího znamení jednadvacátého století

Tento úkaz je nyní památkově chráněn srdužením UNESCO a bobinin zadek bude vystaven v kostele Františkánů v Krakově.

Po cestě zpět se výprava zastavila ve Vizovicích, kde byla pohoštěna slivovicí a posléze na Pražském hradě. Poslední zmínky říkají, že byl prezident Obama viděn opilý, jak si s papežskou holí a čapkou tropí blázny z hradní stráže a papež, kterak podhroužen sjíždí na saních hradčanské zámecké schody.

Kýblismus - nová víra a náboženství

2011-11-09T17:12:00.000+01:00

Je věděcky i jakkoliv jinak dokázáno, že aby se člověk (bráno globálně) nezbláznil, potřebuje v životě v něco věřit. Lidstvo si za svou existenci vymyslelo už velkou spoustu božstev a ikon, které uznávalo. Potíž je ale v jedné věci - všechno to jsou imaginární, nebo dnes již neexistující bytosti, či lidé. Všechna náboženství však mají jednu společnou vlastnost. Někdo je musel vymyslet! A jelikož už jsou všechna náboženství otřepaná, napadlo mě nedávno vymyslet své vlastní. Takové, které bude vhodné pro každého. Takové, které se soustředí na existující symbol bytí, bez kterého by celé obyvatelstvo planety nemohlo žít, či alespoň ne žít, tak, jak žije doposud. Podstata mojí myšlenky tkví v jediné prosté věci - věřit v kýbl.

Kýbl nás provází už od narození

Proč zrovna kýbl? Kýbl je totiž symbolem moci, zrození, zla a vůbec všeho. Provází nás od narození až do smrti. Vezmeme to od začátku. Narodíme se. Když se klubeme na svět, pod maminkou musí být kýbl. Je to tedy první věc, se kterou se střetneme. Vlastně se dodnes divím, proč neříkám kýblu "mami", pokud je pravda, že považujeme za matku první věc, se kterou hned po opuštění dělohy přijdeme do kontaktu. No dobrá, přiznávám, říkám kýblu mami. Během našeho kojeneckého stádia už se stává tato nádoba takřka naším sourozencem. Dnes je celkem běžné svoje miminko v kýblu koupat (prý je to nejlepší), nemluvě o tom, když je potřeba po prckovi vytřít podlahu. Později chodíme na nočník, což je vlastně taková nevivinutá forma kýblu. V pozdějším věku slouží kýbl jako zábava při hrách a na sbírání švestek. Na základní škole používáme kýbl ve výtvrarné výchově, v pěstitelkách i v rodinné výchově. Na střední se s ním setkáme v dílnách, při pokusech v chemii, či jako dredatí hipíci, kteří na ně bubnují před školou, aby si zkrátili dlouhou chvíli, než jim kolega ubalí špeka. Potom dospějeme a kýbl používáme v zaměstnání, ať už děláme cokoliv. I ty odpadky si v něm najdou místo. Nepočítám ani našeho společníka, který čeká vedle postele na obsah našeho žaludku po našem návratu z nočního flámu. Ano, i takový je kýbl dobrák. Po čase si chceme postavit dům. Už vidím, jak bychom to bez kýblu zvládli. S tím jak stárneme už se vracíme zase na začátek. Vytírání podlahy, umývání, náhražka toalety, nočník a nakonec pietní forma kýblu - urna.

Potrét stvořitele - praotec Vědro

Základ mojí, respektive naší, víry, je jednoduchý. Potřebujeme stvořitele, vládce, mučedníka a pána zla, potažmo ďábla. Ostatní postavy jsou jen omáčka k příběhu. Velký otec všeho je dřevěná nádoba, která změnila fungování civilizace. Původce všech kýblů, ó velký Vědro, nás naučil, že se dá voda přenášet jinak, než v dlaních, v ústech, či v pytlech z velbloudích střev. Tak počala éra naší slavné nádoby. Kde je víra, musí být i slavný vladař, nebo vojevůdce. My máme jako onoho slavného panovníka kýbl, který je nejen známý, pevný a funkční, ale také velmi vzácný a zasluhuje náš obdiv a pokoru. Je to Tříproužkový zinkáč. Jen těžko bychom si dokázali představit pod slovy "ryzí kýbl" někoho jiného, než je on. Nenápadně křižuje cesty našich životů a objevuje se všude tam, kde je ho třeba. Ve filmech, v reklamách, na plakátech, na olympiádách, tam všude je k vidění Tříproužkový zinkáč, opravdový vládce a posel míru. Poté je zde mučedník. Například křesťanská víra má jako svého mučedníka Jéžíše Krista. I my máme legendu, která trpěla pro naše dobro. Několikrát za nás i položila život! Je to ikona, díky které máme střechu nad hlavou. Ovšem musí kvůli tomu trpět po věky věků, od pradávna až dodnes. Bohužel má trochu dlouhé jméno. Jmenuje se Kbelík od Primalexu zaliskaný od malty, na němž sedí obtloustlý zedník a svačí. Z první věty ze souvětí, jenž je jeho jménem, však můžeme udělat zkratku a říkat mu Kopzom. Na potrét, či jinou podobiznu Kopzoma si však musíme počkat, protože na něj ještě nejsme připraveni. Nebylo by to pro oči slabších povah, či dětí. Vězme však, že trpí pro nás!

Tříproužkový zinkáč, král mezi kýbly

Úplně každá víra má své peklo. Své démony a ďábly. Naším ďáblem je Černý tlustostěnný zednický. Je to satanáš a vyvrhel ze všech pekel vytažený. Před ním se musíme mít na pozoru, protože je nevyzpytatelný a nikdy nevíme, kdy na nás ušije nějakou boudu. Je známo několik případů, kdy se mu v nejnevhodnější okamžik utrhlo ucho, či dokonce proděravělo dno, nebo spoustu dalších zvěrstev na nás přichystal. Určitou dobu může člověku sloužit dobře, ale je vždycky jen otázkou času, kdy si za to vybere svou daň. Jestli se někdy říkalo, že člověk svou krví podepsal smlouvu s ďáblem, který si za nějakou vymoženost věnovanou nebohému vzal jeho duši, je dost možné, že se jednalo o metaforu k příběhům o našem Černém tlustostěnném zednickém. A proto na vás ještě jednou apeluji, abychom si na něho dávali dobrý pozor.

Černý tlustostěnný zednický, satanáš z pekel

Takže jsme si shrnuli naši novou víru. Ještě toho samozřejmě dost chybí, tohle bylo jen v kostce sesumírované náboženství, které může uznávat opravdu každý. Postupně sem budu přidávat další kousky této vznešené skládanky, abychom všichni lépe pochopili, jak moc souvisí kýbl s našimi životy. Samozřejmě, že tak postupně dáme dohromady třeba i kýblistickou bibli, kterou se pak budeme řídit a budeme v ní vychovávat naše děti.
V komentářích můžete sami od sebe dle svého uvážení pomaličku skládat součásti mozaiky a připomenout vše, co vás napadne, když se jednohlasně zvolá "Věřme v kýbl!!!"

Když rekneš hovnu exkrement, smrdět nepřestane

2011-11-07T16:27:00.001+01:00

"Morčata. Proč kurva ti šulini zpívají tak sprostě?" slýchávám docela často po hospodách od podhroužených opilců, debatujících o tomto problému nad zapatlanou sklenkou zvětralé desítky. Jejich debata by sice, co se sprostých výrazů týče, vydala nejméně za sto sprostých textů od Morčat na útěku, ale takoví už lidi prostě jsou. Já přece nic, to jenom oni. Co mi ale nejde do hlavy je to, proč se nad tím někteří tak pozastavují.
Jsou jistá místa, či situace, kdy je slušná a sofistikovaná mluva podmínkou a napadne to člověka automaticky. Jen těžko si dokážu představit, že by byl někdo takový buran, aby na manažerském večírku, kde se servíruje sushi, prohlásil: "Do prdele, ty smradlavý syrový fišle se nedají žrát. Co do toho serou? Šaraticu?"
To asi ne. Člověk se vyjadřuje slušně a taktně.
Ovšem na druhou stranu jsou situace, kde lidi přirozeně používají neslušné výrazy a není to nijak pohoršující. Vezměme si například naše opilce ze začátku článku. Myslím, že uprostřed zaplivané nálevny by se těžko někdo pozastavoval nad každou prdelí, která v rozhovorech padne. A nemusí to být jen opilci v hospodě, můžou to být babky na chodníku před domem, otec nadávající synovi, parta chlapů na lešení, nebo dokonce dva ředitelé velkých firem na soukromém obídku.
Prostě každý mluví, jak mu zobák narost a nikdo se na nikoho za jeho mluvu v jeho přirozeném prostředí nemůže zlobit. Takové ty tlachy papalášů, že zedníci jsou hulváti a tlachy zedníků, že blbí papaláši místo "hovno" říkají "nikoliv", jsou irelevantní, protože každý se ve svém prostředí vyjadřuje svým způsobem.
A protože kapela Morčata na útěku vznikla v hospodě pro lidi z hospody, jen těžko by byla k něčemu dobrá, kdyby měla texty podané sofistikovanou mluvou a s odborně filozofickou pointou. Nejvíc mě ale zaráží, že se nad tím pozastavují i lidi, kteří sami mluví jako pasáci z kanálu.
Jsou tu i argumenty, že si tak lidi můžou mluvit kde chtějí, ale ať to necpou do písniček. Nějak mi uniká důvod. Když sprostá slova slyším všude kolem sebe a to i pomalu z reklam na hračky, v čem je horší to mít v písničce? Někdo by mohl namítat, že tak mají možnost to slyšet i děti, které si z toho vezmou špatný příklad. Jenže dnes je doba internetu, takže to záleží spíš na rodičích, jak si ohlídají děti, aby to neposlouchaly. Ono je to v dnešní době ale dost těžké, protože když zakážu malýmu Pepikovi, aby poslouchal Morčata, tak zklesle svěsí hlavu, udělá "hmmm...", nafoukne se, počká, až se mu dostahuje německé fekal porno a půjde si lehnout a trucovat. Mládež má zkrátka přístup ke všemu a z jejich morálních závad nelze vinit jen kapely se sprostými texty.
Každý ví, co které sprosté slovo znamená a kdy a kde jej použít. Proto bych se nad textem obsahujícím tato slova moc nepozastavoval, protože je to zbytečné a bezdůvodné. Koneckonců, Morčata na útěku nejsou jedinou kapelou, která používá neslušné výrazy ve svých písních. Od Kabátů, přes Alkehol, Tři sestry, Záviše, až po Krucipüsk a spoustu punkových, či rockových kapel, ti všichni si na tom často potrpí.

Bubák jménem 2012

2011-10-01T17:03:00.001+02:00

Strašidlo konce světa je snad stejně staré, jako lidstvo samo. Proroci, šarlatáni, věštci, blázni, podle těchto všech už svět skončil nejméně stokrát. Posledním z těchto proroctví je konec lidstva, jenž nastane zároveň s koncem májského kalendáře. Tato katastrofa má dokonce i přesné datum (to tu ještě nebylo). Je to 21.12.2012, což je přesně ten den, kterým májský kalendář končí. Tento den má prý na lidstvo přinést oheň i vodu, zhoubu i naději. Zkázu lidstva, kde přežijí buď jen ti nejsilnější, nebo vůbec nikdo. Jsou tu dokonce i nové teorie, podle kterých ten den přistanou na Zemi ufouni a hodné lidi odvezou s sebou do kosmu. Nevím, jestli v tom má prsty zrovna májský kalendář, ale až na ty mimozemšťany, myslím, že tyto možnosti jsou velmi reálné. A to tak reálné, až mě to děsí.
Jinými slovy, lidská civilizace se se svým přístupem jednou zhroutí a podle toho, jak to na světě vypadá, nevidím ani jeden důvod, proč by to nemohlo být zrovna roku 2012. Země asi neskončí, tahle planeta tady ještě nějaký pátek vydrží, ale jde o konec lidské civilizace, jako takové. No ono to není zas tak složité. V přírodě to funguje tak, že veškeré mechanismy plní účel toho, aby vše zůstalo v harmonii a nedošlo k nadvládě jednoho druhu. Člověk si to zařídil tak, aby na něho příroda nemohla, ovšem o to víc na sebe může člověk sám. A to je v důsledku ještě horší. Navíc, příroda je silná a umí si najít cestičku, protože jsme stále její součástí. Lidí na světě stále přibývá a války, nenávist, živelné katastrofy a podobné příhody na sebe nemusí nechat dlouho čekat. I ten meteorit sem klidně může řachnout, proč by nemohl? Je statisticky nemožné, aby jednou za čas do naší planety nějaký neuhodil.
Takže když někdo řekne, že v roce 2012 už nebude civilizace taková, jakou ji známe, zamyslím se a řeknu si "Proč ne..."

Patent na vkus

2011-08-01T15:38:00.001+02:00

Před nějakou dobou jsme s našim kytaristou Mikeshem dumali nad tím, co se honí hlavou lidem, kteří by nejradši uvalili embargo na všechno, co se zrovna jim nelíbí. Bylo to tuším u jednoho konkrétního případu, kdy nějaký chlapík veřejně hlásal v guestbooku na našich bývalých stránkách, že by naši kapelu zrušil a smazal z historie, protože se zrovna jemu nelíbí. Těmto lidem, kteří si myslí, že jsou na světě sami, jsme s Mikeshem vymysleli patent na vkus.
V praxi by to znamenalo to, že pokud třeba já bych si nechal svůj vkus patentovat, byl by pro všechno jen ten můj názor rozhodující. Kdybych například řekl, že se mi nelíbí Kabáti, bylo by to svatý. Kabáti by byly špatná věc, protože se nelíbí panu Yettymu a ten má vkus patentovaný. To by byla dobrá věc, nemyslíte?
Samozřejmě by to fungovalo se vším. Třeba bych někam napsal, že mi nechutná kuřecí prso s broskví a že bych to zrušil, protože je to hnus a nechápu, jak to někdo může jíst. A už je jedno, že přijde dalších dvacet lidí, kterým to chutná, protože já mám patent na vkus.
Ještě by taky šlo udělat, že bych si pak ten vkus nechal uzákonit. To znamená, že všechno, co by se nelíbilo mně, by bylo postaveno mimo zákon a bylo by to trestně stíhatelné. To si myslím, že by přišlo vhod velké spoustě lidí, se kterými se setkávám jak na internetu, tak osobně.
Například nedávno, když jsme dohráli na koncertě poslední song, přišel za mnou dozadu dredatý, punkově laděný chlapík a začal mi dělat sáhodlouhé kázání o zbytečnosti naší kapely, která dle jeho soudu interpretuje texty bez hloubky a ta rychlá dvoušlapka je nesmysl, který se nikam nehodí a vůbec celkově to prý bylo hrozný a proč to vlastně vůbec děláme. Říkat mu, že těch pár set lidí v publiku má asi jiný názor, bylo zbytečné, protože tento mladík byl skálopevně přesvědčen o svojí pravdě. Přesně pro něj by se hodil patent na vkus. Já kdybych měl dávat kázání všem kapelám, které se mi nelíbí, asi bych se ukázal k smrti a navíc bych si připadal jako blb.
Vzpomínám si, jak psal nějaký fanda počítačových her někde na nějaké fórum, proč se vývojáři her nevykašlou na strategie a nezaměří se jen na střílečky. Když jsem mu řekl, že je to třeba proto, že existuje velká spousta lidí, které strategie baví, nesetkala se moje odpověď s úspěchem, protože je nemožné, aby někoho strategie bavily, když nebaví jeho. A jestli prý i přesto někoho baví, tak jen blbce. No já myslím, že na tohoto chlapíka je patent na vkus jak vyšitý.
Starosta obce, kde jsme měli hrát prohlásil, že i přesto, že koncert nenavštíví, Morčata na útěku ruší, protože se mu to nelíbí. Ti lidi, kteří se na jejich vystoupení těší, mají smůlu, protože rozhoduje pan starosta, tomu se to nelíbí a ten má patent na vkus.
To vídávám často i kolem sebe. Když nějaký můj vlasatý kamarád prohlašuje, že disco je jen ubohý nesmysl, který můžou poslouchat jen buzíci a vypatlanci. Jsou lidi, kterým se disco líbí a nejsou ani buzíci, ani vypatlanci. Pak přijde nějaký takový fanoušek disca a začne to samé meldovat o metalu. Že je to prachsprostý randál plný blití do mikrofonu. A tak tam ti dva stojí a vzájemně si plivou do tváře. Kdo z nich má ale pravdu? Kde se taková pravda nachází? Je někde vyrytá do posvátného kamene našich předků? Je někde v prastarých svitcích napsáno "Pravdu má Toník, metal blití jest."? Ne, není. Pravdu má pouze a jen ten, kdo má patent na vkus.

Poznámka #1: Když už tu tak filosofuju o patentovaném vkusu, musím se přiznat, že i já bývám občas zářným příkladem. Kdo zná mě a mé výroky kolem značky Apple, pochopí. Kdo nezná, domyslí si to podle této poznámky :)

Poznámka #2: Patent na vkus neznamená říct svůj názor, ale prohlásit jej za pravdu.

Záhady koncertních civilizací (-sarkasmus, nadsázka, humor-)

2011-07-12T17:25:00.002+02:00

Stejně tak, jako je naše planeta od jejího počátku obývána různými civilizacemi, je i na rockových a metalových koncertech spousta známení velkých koncertních národů, které obývají parkety a prostory před pódii a schovávají se v publiku. Ve spoustě článků se píše o takových národech, jako jsou Etruskové, Májové, Inkové, či Hunové, ale ještě se nikdo nezmínil o tajemných civilizacích, jež jsou nejlépe vidět z pódií očima rockových, či metalových muzikantů. Popíšu vám tedy některé z nich...

Hroziči
Jsou sice úplně neškodní, ale vyskytují se ve velkých houfech a v různém věku. Jejich znakem je ruka natažená směrem vzhůru a pokyvování do rytmu vztyčeným ukazováčkem směrem na kapelu. Většinou si do tohoto "hrození" ještě preludují text, který zpěvák kapely na pódiu právě zpívá. Častým úkazem je třeba muž, který nese na ramenou svého syna, jenž si zpívá zároveň s kapelou a přitom na ni do rytmu dělá gesto ty ty ty! U většiny hrozičů je ale později ty ty ty gesto nahrazeno paroháčem. Pro svou loajalitu vůči kapele jsou hroziči většinou kapelami vyhledávané publikum.

Hoblujové
Je to velice zákeřný národ, který má většinou svá loviště v prvních řadách, kam vyrážejí do bojů. Příslušníci této civilizace vyčkávají skrytí mezi fanoušky, aby mohli v nestřežený moment zakřičet svůj bojový pokřik "Hoblůůůj!!!". Tento útočný mechanismus jsou schopni použít na jekéhokoliv interpreta, od death metalových zabijáků až po Ivetu Bartošovou. Slovo "Hobluj!" dopadá na hlavy účinkujících nejčastěji ještě před koncertem, když si teprve chystají nástroje, nebo v průběhu zkoušky zvuku. Pokud tedy například kytarista oznámí zvukaři, aby mu do odposlechu na pódiu zesílil kytaru a pro vyzkoušení na ni brnkne, už může tušit, že Hoblujové jsou nablízku.

Pičohrajisté
Dozajista jeden z nejnebezpečnějších národů, které může interpret na koncertě potkat. Jsou to vynikající zabíječi dobré nálady vystupujících. Jejich technika boje je brutální, nelítostná a bestiální a doporučuji slabším povahám hudební branže, aby si rozmysleli, zda chtějí číst dál. Jejich válečníci se semknou do malých skupinek, které vyrazí směrem k pódiu. Když už jsou co nejblíže, zahájí útok. Z jejich pivem prolitých hrdel se spustí na kapelu mocné "Pičo hraj!!!", hned potom "Hraj kurva!!!" a kapelu doráží útokem nejsilnější zbraně - "Čuráci, hrajte!!!!". Nejvíce šokující a brutální je na těchto útocích to, že často přicházejí již ve chvíli, kdy si teprve kapela nosí věci na pódium. Tam jsou členové této civilizace schopní formulovat takové válečné praktiky, na které není žádná ofenzíva. Například "Já jsem si nezaplatil za to, aby sis chystal bicí, ale za to, abys hrál.". Útoky také přicházejí po skončení písničky, kdy zpěvák uvádí další skladbu. Pak to vypadá nějak takhle:
zpěvák: "A další skladba se jmenuje..."
pičohrajista: "Drž hubu a hraj!"
Ještě horší je snad pomyšlení, že příslušníci tohoto národa ve většině případů kapelu poslouchají, mají ji rádi a patří k jejich největším fanouškům. Bohužel, stejnými zbraněmi pičohrajisté také žádají o přídavek, když kapela dohraje poslední skladbu a jejich taktikou nabrání nových členů do kultu pičohrajistů je to, že se pak nahlas diví, že jim kapela na přídavek prdí. Tím si získají další pičohrajisty do svých řad. Velký pozor na tuto rostoucí civilizaci!

Fujsračkové
Jejich zbraně nejsou tak silné, jako například zbraně pičohrajistů, zato jsou však neoblomní a tuzí. Vdrží stát na jednom místě bez hnutí a s neutrálním výrazem ve tváři třeba i několik hodin. To je jejich devíza a zároveň i jejich největší síla. Zatímco pičohrajisté jsou v drtivé většině fanoušci kapely, na kterou právě útočí, fujsračkové jsou naopak její tvrdí odpůrci. Postup jejich boje je takový, že z prvních řad těsně před pódiem odeženou fanoušky, nebo si tam poctivě vyčkají od brzkých hodin, aby jim tuto takticky dobře umístěnou pozici nikdo nevyfoukl. Pak tam stojí jak sochy a kapelu bombardují zkázonosným "Fůj! Sračka!" až do úplného konce jejich vystoupení. Jsou tvrdohlaví a pohrdají lidmi, kteří nechodí na koncerty kapel, které se jim nelíbí. Jejich víra říká, že "...když kapela některá se nám líbiti nebude, pak vstupenku drahou na koncert její si zaplaťme a v prvních řadách postávejme a "Fůj! Sračka!" na ni volejme." z prvního žalmu fujsračkářské bible a z druhého žalmu vyjmu třeba "A ztrestán nadávkami a ignorací nechť je ten, kdož chodí na koncerty kapel, jež se líbí jemu! A zbičován pohledem pohrdavým nechť je ten, kdož na kapelu, jež nelíbí se jemu odmítá jíti.". Fujsračkové jsou nebezpeční zejména tím, že i přesto, že kapelou pohrdají, přijdou na ni a stojí v prvních řadách od začátku do konce.

Jukeboxers
Jukeboxers je spíš taková sekta, která věří, že jejich oblíbená kapela se stala chodícím jukeboxem. Jejich svaté obětní rituály spočívají v tom, že vzývají své kapely k zahrání skladby dle jejich přání, a to mnohdy tak vehementně, dokud se nad nimi kapela nesmiluje, nebo je nepošle do míst, kam jen ptáci mohou. Od této sekty se před dávnými časy oddělily dvě podskupiny, které buď vzývají svá vlastní kapelová božstva, nebo nevzývají žádnou konkrétní kapelu. Jsou to:
- Los Jinobandos - vyzývají kapelu, aby jim zahrála skladbu, která není jejich, nebo dokonce skladbu, o které kapela ani nikdy neslyšela. Často to podpoří slovy: "To neni od vás? To nevadí, to zvládnete."
- Los Kabátníkos - jsou schopni žádat jakoukoliv kapelu jakéhokoliv žánru o zahrání nějaké skladby od Kabátů.

Kelímkáři
Tenhle národ je národem vynikajících lovců, a nevyhledává svá loviště v prvních řadách, nýbrž nenápadně po place, zkryti v anonymitě publikového chuchvalce. Z bezpečné vzdálenosti pak po interpretovi vrhají kelímky. Vědcům se dosud nepodařilo zjistit, jaký význam má plnost kelímků při vrhu proti pódiu. Někdy na kapelu přiletí poloprázdný kelímek, někdy prázdný, někdy úplně plný. Neví se, jaký účinek má tato různá plnost mít. U kelímkářů však vyvstává ještě jedna otázka. Nikdo, kromě nich, nepozná rozdíl mezi vrhem spokojenosti a vrhem nespokojenosti. Kelímkáři totiž používají své vrhy a hody kelímkem také jako výraz vděku a odměnu kapele za to, že se jim koncert povedl. Já osobně jsem dokonce nedávno zažil kelímkáře, který "pařil" hned před pódiem a několikrát jsem mu podal mikrofon, do kterého se mnou nadšeně zpíval naše texty. Tento fanoušek nás znal očividně dlouho a každou píseň znal nazpaměť. Tancoval, skákal, tleskal, byl prostě nadšen. Tehdy jsem ještě nepoznal, že patří ke kelímkářům. Když jsem stál na okraji pódia a zpíval, jak se říká, do lidí, tento fanoušek vzal kelímek s nedopitým, zvětralým pivem, který tam už stál nějakou dobu, nalil mi jej do boty, vzhlédl na mě, radostným úsměvem a vztyčenými palci mi dal najevo, že to pro mě má být pocta a tančil dál. Vědci se také domnívají, že 21.12.2012 přijde doba nové éry, kdy kelímkáři budou během vystoupení po interpretech močit a kadit, aby jim tak vzdali hold.

Falešní bedňáci
A jsme u těch nejhorších. Tihle totiž nejsou národem, ale organizovaným gangem. Jsou to rebelové, kteří se odmítají smířit s tím, že pódium je během vystoupení určeno pouze vystupujícím. Proto to dávají důrazně najevo tak, že si hrají na bedňáky a během koncertů po pódiu doslova spouzí. Tomuto gangu je trnem v oku to, že jsou vystupující střízliví a pódium tak působí prázdně a těžkopádně. Proto se za střízliva ve většině případů nahoru neženou. Nahoře pak dělají vylomeniny různé. Mávají hlavou, berou zpěvákovi mikrofon a zpívají do něj, berou kytaristu do náručí, poskakují, roztleskávají publikum, nebo se hádají s mužem v tričku "security", který je tahá dolů. A to všechno v dobrém. Ten pocit, že si zahráli se svou oblíbenou kapelou je naplňující. Po jejich řádění zůstává pódium leckdy v prapodivném stavu. Kytarista má rozšlápnutou krabičku s efektem, bubeníkovi se ještě stále v bicích válí Franta, kterýho si security nevšimli, basákovi nefunguje odposlech a zpěvákovi omylem Laďa rozbil hubu mikrofonem.
Ještě musím zmínit, že falešní bedňáci si s sebou berou své nováčky a začátečníky, kteří se s nevídaným nadšením učí sami novým věcem. Když třeba má zpěvák mikrofon na stojanu a zpívá, není větší zábava, než když se Lojza natáhne na pódium a stojan s mikrofonem mu poodsune. Celá skupinka nováčků Falešných bedňáků se pak se slzami štěstí v očích baví chvilkovým tichem, které tak nastane. Legrace to pro ně být přestává ve chvíli, kdy je nahlas do mikrofonu na celý sál zpěvák posílá do řiti. Zamumlají si, že je kapela arogantní a namyšlená a do konce koncertu si stoupnou o řadu vedle.

Panákovci
Národ panákovců je dobrosrdečný a veselý. Je známý svojí pohostinností, kterou projevuje tak, že během vystoupení nosí kapele na pódium panáky kořalek, o kterých se domnívají, že kapele chutná. Když například kapela v jakékoliv souvislosti zmíní rum, donesou panákovci kapele panáky rumu. Dobré je to v tom, že si kapela nemůže stěžovat, že jí chybí občerstvení. Špatné je to naopak v tom, že se pak všichni diví, jaktože je kapela po čtvrté písničce úplně na blato. Panákovci pak pokračují ještě na baru po koncertě, nehledě na to, jak moc kapela spěchá, a poroučejí kořalky dál i přes jakkoliv vyřčený, nebo naznačený nesouhlas ze strany kapely. Kapela pak hned za první zatáčkou v autě usíná spánkem spravedlivých a ve snech se modlí, aby jejich řidič neučinil totéž.

To jsou tajuplné národy, na které by měly být začínající kapely připraveny, a bez kterých by si spousta interpretů nedokázala představit ani jeden koncert.
Kdybych si ještě na nějaké vzpomněl, doplním.

... Doplňující poznámka: Tyto údaje nejsou smyšlené, jsou pravdivé, jen jsou humorně nadneseny ...

Pokroucená podstata (anti)sociálních sítí

2011-06-08T23:22:00.003+02:00

Dnes už je takřka nemožné si představit, že by se většina obyvatelstva planety obešla bez sociálních sítí. Některé jsou více populární, některé méně, a některé jsou již masovou záležitostí pohlcující miliardy lidí. Existuje jich opravdu mnoho - Netlog, Yahoo, MySpace, eBuddy, Badoo, Blogster, Faceparty, Flixter, české Lidé.cz a tak dále. Ovšem za největší giganty lze právoplatně považovat Facebook a Twitter. Ačkoliv jsou tito dva velikáni hodně odlišní, co se funkcí a principu používání týče, mají minimálně jednu věc společnou - jejich uživatelé často nechápou nebo pletou jejich využití a potenciál.
Jak už to tak bývá, nejlépe se debatuje o tom, o čem nikdo nic neví, ale přesto se všichni tváří, že tomu rozumí. Taková debata je pestrá hlavně díky tomu, že z důvodu nevědomosti mají její účastníci nepřeberné množství variant argumentů a odpovědí týkající se diskutovaného tématu. Například když jsem nedávno narazil při brouzdání po internetu na obrázek, kde je zachycena debata uživatelů Facebooku o sociální síti Twitter, nebylo mi jasné, zda někdo z debatujících vůbec někdy Twitter viděl, nebo jenom nepochopili, v čem spočívá jeho podstata a předpokládali, že funguje na stejném principu jako Facebook a pak byli zklamaní. Tady si prohlédněte onen obrázek
Leckdo se mnou jistě nebude souhlasit, ale v mých očích je Twitter jednoznačně lepší a užitečnější, než Facebook. Pro ty, kdo ještě neměli tu čest, vysvětlím ve zkratce, jak Twitter vypadá a funguje. Je to především informační síť, žádný kecálek, takže takový "miniblog". Zřídíte si účet, kam dáte vaše jméno či přezdívku, nějaký profilový obrázek, napíšete pár informací o sobě, aby lidi věděli kdo jste (např. zpěvák kapely Kabát, spisovatel, redaktor Blesku, firma na výrobu erotických pomůcek, internetový portál o vědě a technice atp), odkaz na vaši případnou webovou stránku a umístění (prostě odkud jste vy, nebo firma, za kterou na TW píšete) a toť vše. To je celý váš profil. Žádná fotoalba, s kým jste v jak komplikovaném vztahu, kde jste se narodili, kde teď bydlíte, kam chodíte nejčastěji na záchod, nic takového tu v profilech nenajdete. A můžete začít psát zprávy, takzvané tweety. Při každém tweetu jste omezeni sto čtyřiceti znaky, takže to jsou takové krátké zprávičky. Ale pozor, není tu žádné přidávání do přátel jako na Facebooku (dále jen FB), ale takzvané sledování (Following). To znamená, že si najdu někoho, nebo něco, kdo nebo co mě zajímá, a zakliknu si, že ho chci sledovat. Jeho tweety se mi pak zobrazují na hlavní obrazovce Twitteru. To jest celé. Pokud si kdokoliv zaklikne follow u vašeho profilu, zobrazují se mu zase vaše tweety. Takže obrazovka s tweety vypadá nějak takhle
V mém případě právě koukám na tweet mého oblíbeného zpravodajství s odkazem na článek, tweet mého oblíbeného redaktora herního časopisu se zajímavou zprávou, tweet jednoho českého spisovatele a na tweet firmy dodávající mobilní telefony s odkazem na jejich stránku s přehledem nového zboží. Je to prosté, co říkáte? Žádné chaty, žádné aplikace se srdíčky, žádné komentáře, žádné označování na fotografiích a podobné zbytečnosti. Prostě a jen zpráva, která mě zajímá. Takže už asi chápete, že debata na předchozím obrázku je úplně mimo mísu :)
Oproti tomu Facebook je složitější a dá se podle mého názoru používat několika způsoby, které mě napadají:

- Jako komunikátor
Přidáte si do přátel všechny své známé a pak jste s nimi v kontaktu se všemi najednou. Jako takové masové ICQ. Podle mě je ale ICQ už tak docela špatný komunikátor a nevím, jestli je moudré jej měnit za ještě horší :) Navíc si myslím, že přidávání si do přátel jenom ty lidi, které znám a se kterými se stýkám popírá filosofii sociální sítě. Přidáním si někoho do přátel docílíte toho, že se vám jeho zprávy (na FB statusy, či také stavy) zobrazují na hlavní stránce. A jako u Twitteru, nemám důvod si přidávat jen blízké lidi, abych viděl co píší, když mi to řeknou večer v hospodě. Ale i tohle je možnost využití FB.

- Jako seznamka
Přidáváte si do přátel lidi, kteří vás nějakým způsobem zajímají, či fascinují, aby jste se seznámili a navázali nějaký kontakt. Na FB ale kolují takové téze, jako třeba ta, že přidávat si do přátel lidi, které neznám je hloupost. Klasická fráze "My se známe? Ne? Tak proč mě žádáš o přátelství?" je dle mého názoru scestná, protože je tu možnost, že uživatele zajímají vaše statusy, či fotky. Pokud nechcete, aby tyto věci viděl, máte k dispozici tlačítko "Ignorovat", ale to potom tak jaksi není princip sociální sítě. Ovšem i tímto způsobem se dá FB využívat.

- Jako propagace
Na FB jde zakládat mimo jiné také stránky, kde si zakliknete, že se vám stránka líbí a její statusy se vám pak zobrazují na hlavní stránce. Tohle je podle mě největší síla Facebooku, ale bohužel v mých očích je uživateli nejvíce opomíjená. Když si zakliknu stránku kapely, kterou poslouchám, znamená to, že chci vědět, co se kolem ní děje a sleduju tak, co kapela na FB píše. Také se mi stává, že si stránku mojí oblíbené kapely nezakliknu, protože i přesto, že ji mám rád a poslouchám ji, nezajímá mě, co kapela píše. Uživatele FB to ale takhle většinou neberou a klikají na všechno, co má zajímavý název, nebo co znají jen z doslechu. Tomu moc nerozumím, protože neočekávám, že se od stránky "Miluju, když si prdnu, ale ten smrad je hroznej :D" dozvím něco zajímavého, co by mi stálo za to mít to na hlavní stránce. Pro kapelu to má smysl ten, že když chtějí například oznámit příchod nového alba, jedním stisknutím klávesy Enter to naskočí třeba padesáti tisíci lidem najednou na hlavní stránce. Bohužel ale musí kapela počítat s možností, že to něco řekne třeba jen dvěma třetinám z nich, protože zbytek o kapele v životě neslyšel a zaklikli si její stránku jen proto, že jim náhodou projela pod kursorem.

V čem se ještě FB stává začarovaným kruhem je to, když mám v přátelích někoho, kdo je skutečně můj dobrý přítel, ale jeho statusy, které mi naskakují na hlavní stránce mají informační hodnotu nula. Celá hlavní stránka je zaspamovaná jeho statusy, kde píše: "To je na hovno :(", potom "To je bomba :D :D", další status "Jo, občas se to sekne." a nikdo neví o co jde. Když se ho v komentáři zeptám, o co kráčí, odpoví mi buď "To je jedno, neřeš to :))", nebo "Nic, nechci o tom mluvit.". Takže pak mi uniká důvod, proč to tam vlastně píše. Komu chce co sdělit. Pokud to má být určeno konkrétní osobě, jsou tu přece zprávy a nemusím to číst já, když to jde mimo mě. Rozhodnu se tedy, že s tím něco udělám a odeberu si ho z přátel. No jo, ale on je můj přítel a já ho chci mít v přátelích. Tak si ho jen skryju, aby se mi jeho statusy nezobrazovaly. No jo, ale když neuvidím jeho statusy, to už ho rovnou nemusím mít v přátelích. No jo, ale on je můj přítel a já ho chci mít v přátelích ... a centryfuga se točí stále dokola :)
Takže závěrem bych to shrnul tak, že Twitter mi přijde příjemnější a užitečnější, než Facebook, pokud ovšem uživatelé od Twitteru neočekávají druhý FB, nebo náhradu za něj. Pokud chcete s Twitterem začít, ZDE je stránka s návodem. Pokud nemáte profil na Facebooku a chcete si jej založit, návod nalezneze ZDE.
Můžete se pak sami přesvědčit, který z těchto dvou vám bude více vyhovovat.

Empétrojky vraždí hudbu! ... to sotva

2011-06-06T16:17:00.000+02:00

S tímto nebo podobným názorem se už musel alespoň jednou setkat každý z nás. Kopírování, vypalování či stahování hudby ve formátu Mp3 zabíjí hudbu. Leckomu se to může zdát na první pohled logické, ale když se na toto téma podívám detailněji, je to vlastně holý nesmysl.
Princip je jednoduchý. Franta, Lojza a Pepa dají dohromady kapelu. Hodí si několik zkoušek u Lojzy ve sklepě, a když se cítí na to, že jsou již připraveni, domluví se na nějakém menším koncertě, kde stojí publikum složené z bratrů, sester, kamarádů a pár štamgastů hospody, kterou kapela navštěvuje. Zanedlouho se kluci dozví, že Frantův kamarád má doma pár mikrofonů a na počítači program pro nahrávání zvuku. Nastěhujou si k němu tedy všechny inštrumenty a nahrají materiál, který pak nahází na CD. No a protože Pepa pracuje v tiskárně, vyrobí potisk bookletu jako malou fušku, desky zkompletují, nacení na sto korun českých a na dalším koncertě je prodávají. Chlapci najednou zjistí, že si pár dalších štamgastů z jejich hospody posílá mezi sebou jejich velký debut v mp3kách a to je rozhněvá. Začnou se snažit všelijak zamezovat tomuto způsobu šíření jejich desky, na koncertech vykřikují do mikrofonů "Žádné stahování! Je to pirátství a zlodějina! Tady si to kupte za stovku a máte origoš!". A ono se daří. Ovšem po pár měsících pánové zjišťují, že na jejich koncertech, kterých ubývá, už si nikdo CD nekupuje, protože ho už mají všichni, kteří ho chtěli, a publikum se stále nemění, stále je složeno z bratrů, sester a kamarádů, jen těch štamgastů ubylo. Za chvíli se na to kluci vykašlou, protože zjistili, že už nemají kde koncertovat, protože je zná jen bratr, sestra a pár kámošů, a zásoba CDček za stovku se jim válí u Lojzy v kuchyni za kredencí.
Kapela už dneska nevydělává prodejem alb. CDčka si už dnes téměř nikdo nekupuje, protože je pro lidi zajímavější a pohodlnější si například vybrat pár nejoblíbenějších skladeb z jednoho alba, pár z druhého, pak za další ho a dalšího a vytvořit si tak svůj výběr do přehrávače na dlouhé cestování. A přece si nebude kvůli takovému výběru kupovat X originálních, aby si z každého vybral pár songů, nacpal je do přehrávače, nebo mobilu a pak CDčka hodil za skříň, kde vesele ztrouchniví. Už i z logického hlediska je daleko jednodušší si ty Mp3ky rovnou stáhnout, a to rovnou konkrétně ty, které chce. Jak jsem jednou někde četl, pokud by měly být Mp3ky zlodějina, musel by být automaticky zloděj každý, kdo vlastní mp3 přehrávač.
Někteří mainstreamoví interpreti se tomu snaží zabránit všelijakými kampaněmi, ale to mi přijde jako házení hrachu na zeď. Podle mě už by se měli všichni smířit s tím, že už je taková doba. Ano, dnes je holt doba mp3ek a jejich stahování. To je jak kdyby si v devatenáctém století stěžoval handlíř na to, že ty nové věcičky, jimž se říká automobil jsou zlodějina, protože jejich šířením mu klesají prodeje koní a povozů. Všechno se mění a jde kupředu. Nevšiml jsem si například, že by ropné společnosti usilovaly o postavení vynalézání vozidel na solární pohon mimo zákon.
A co tedy zbývá kapelám a muzikantům? Jednoduše by měli dle mého názoru stahování mp3 podporovat. Zní to šíleně? Ano! Ale je to tak! Vraťme se k Frantovi, Lojzovi a Pepovi a jejich kapele. Dneska už na CD kapela nevydělá, na čem tedy? Na koncertech. Na koncertech si kapela vydělá jen tehdy, budou-li na ni chodit lidi. Když na ni budou chodit lidi, pořadatele si ji budou zvát a podle návštěvnosti bude růst i cena za její vystoupení. Aby na kapelu lidi chodili, musí ji odněkud znát. Aby ji znali natolik, aby navštěvovali její koncerty, musí znát její muziku. Její muziku budou znát tak, že se bude šířit mezi masy lidí a budou ji poslouchat (v přehrávačích, mobilech atd.). A nejlepší cestou je podle mě mp3ka a její volné šíření. Pak budou koncerty, a na těch už se najde i víc lidí, kteří si koupí třeba i ten originál.
Tak to dnes je. Myslím, že pravým zabijákem není moderní kopírování mp3ek. Vzpomínám si, jak jsem v době, kdy CD ještě neexistovaly, nahrával stovky stodvacetiminutových kazet z obou stran. Tenkrát to muziku nezabíjelo? Pravým zabijákem je jedno nudné obrovské moře, oceán hudebních žánrů a podžánrů, které se na nás valí odevšud. Miliardy kapel a alb, kde už má dneska každý člověk kapelu, nebo někde zpívá jako sólo zpěvák. Každý už má dnes možnost něco nahrát. Hudba se tak stala spotřebním zbožím, už není tak zajímavá. Za starých časů byly v obchodě s hudbou dva pulty, na každým 5 desek a hotovo. Každý si vybral a koupil, protože nebylo vlastně ani z čeho vybírat.
Takhle to vidím já. Rozhodně bych nic nedával za vinu možnosti stahování hudby z internetu.

Autorská práva zleva, zprava

2011-06-05T15:59:00.001+02:00

Před pár okamžiky se mi dostal na monitor článek, kde byla zajímavě popsaná fakta o autorských právech týkajících se architektonických objektů, budov a památek. Abych se tu zbytečně nerozepisoval o obsahu článku, můžete si jej přečíst ZDE
Zajímavě to napsal pan Libor v komentáři k tomuto článku. Psal, že pokud mají řidiči MHD zakázáno poslouchat rádio v prostředcích hromadné dopravy, protože se tak jedná o nepovolenou veřejnou produkci, je tedy vystavování památek taky veřejná produkce, měli by je tedy zakrýt tak, aby na ně nebylo vidět. Bohužel to pan Libor popletl, protože ony památky vystavují lidé, kteří tahle práva v podstatě vlastní. To znamená, že pokud by si řidič MHD platil práva na muziku v rádiu, mohl by si ji pouštět na celý autobus nebo tramvaj od vozovny až na konečnou. Tedy alespoň podle mě to tak je.
Dle mého názoru mají veškerá tato autorská práva jak svoje výhody, tak nevýhody. Když se například mladý a nadějný muzikant rozhodne, že je nešika na jakoukoliv práci, tudíž se bude živit jen a pouze muzikou (proč ne, každý se živí něčím, co mu jde), jsou pro něho tato práva minimálně polovinou zdroje jeho obživy. Pokud je totiž natolik šikovný, že se jeho songy uchytí, tak si na ně vyhradí autorská práva a za každé hraní jeho skladeb v rádiu, či televizi, má nějaký ten krejcar navíc. Pokud si bude chtít jeho skladby někdo vypůjčit a veřejně je produkovat nebo distribuovat, musí za to zaplatit a i z toho interpret nějaký ten dukát má. Není to sice kdejaký majlant, ale je to alespoň jakási záruka, že nepojde hlady. Stejně tak je to i s texty, scénáři, uměleckými díly a tak dále.
Ovšem nic se podle mě nemá přehánět. Když jsem se dozvěděl, že jsou hlídané i kempy, kde čundráci hrají na kytary známé kotlíkářské vypalovačky o starých chajdách v údolí, trochu mě to zarazilo. Prý se tyto skladby táhnou od svého epicentra (což je většinou táborový ohýnek) přes celý kemp přímo do uší celého osazenstva všech stanů, chatek, karavanů a maringotek, a to už je, dámy a pánové, ryzí veřejná produkce. Takže pokud tajně vyslaná hlídka takovouto nekalost objeví, buď kotlíkáři zaplatí za autorská práva, nebo zmlknou, schovají kytary a schoulí se do spacáku. Nevím do jaké míry je tahle informace přesná, protože mi ji zatím každý interpretoval trošičku jinak, ale tak jako tak je to dle mého úsudku tak trochu nesmysl. U další zprávy, při které jsem si klepal na čelo, už ta interpretace byla přesnější. Jedna moje známá paní učitelka vede dětský pěvecký sbor na jedné nejmenované základní škole. Když se konala pietní akce při jednom svátku, paní učitelka si nacvičila se sborem pár šlágrů, se kterými měl sbor vystoupit při obřadu kladení věnců za padlé hrdiny. Ačkoliv se toto konalo v malé vesnici, tajná hlídka už o tom věděla a byla nastoupena v plné polní před paní učitelkou se zákazem vystoupení jejího dětského sboru z důvodu nepovolené veřejné produkce. No, asi si vybrali písničky špatně, jejich původní autor ještě není po smrti 70 a více let, takže je tato veřejná produkce uprostřed malé vesničky nejspíš opravdu špatnost a zlo poškozující autora a jeho potomky.
Dodržování zásad autorských práv má podle mě takový účel, aby autor nebyl poškozen tím, že si jeho skladbu (nebo jiné věci, na které se tato práva vztahují) nevezme někdo, kdo ji považuje za svoji. Prostě mu ji vyfoukne a může tak autora připravit o jeho zisky z této skladby. Pochybuji tedy, že dětský sbor před památníkem, nebo tlupa čundráků s rozladněnou akustickou kytarou můžou nějak ohrozit autorovy zisky. Kapela Morčata na útěku má ve většině případů postavenou aranž na skladbách, které také nejsou autorské, ale to v mých očích autory taky nijak nepoškozuje, protože když se nějaká ta skladba někde objeví, rozhodně není považována za autorskou, protože je u ní vždy uveden originál a navíc jde o skladby, u kterých je široké veřejnosti dobře známo, který song posloužil jako předloha. K tomu všemu nejsou tyto nahrávky distribuovány, nehrajou se v televizích, v rádiích, ani rozhlasech, a za veřejnou produkci pořadatele poplatky platí, takže dle mého soudu autora nijak nepoškozují, dokonce to beru tak, že mu spíše dělají reklamu.
Veškerá tato autorská práva jsou tedy dobrá věc pro to, aby měl autor na chleba (hraní v rádiích, televizích, rozhlasech a veřejné produkce, co se koncertů a opravdových veřejných produkcí týče, rozhodně ne staříci u táboráku, či děti nad věncem na památníku), ale zas když se to přehání, zavání to jakýmsi typem diktatury. Koneckonců, muzika je tu od toho, aby se hrála a poslouchala.
Autorská práva na osvětlení Eiffelovky už jsou dle mého názoru totální debilita, o stovkách tisíc za focení na Karlově mostě radši ani nemluvím.
Když si tedy celý článek shrnu, v dnešní době se pořád všude všichni ohánějí svobodou a demokracií, ale jsou jistá místa, kde k tomu tak trochu ještě něco chybí.

Proč blog?

2011-06-02T11:55:00.000+02:00

Zdravím všechny potencionální čtenáře tohoto blogu a doufám, že zde naleznete alespoň pár věcí k zamyšlení, či pobavení.
A proč si vlastně tenhle blog zakládám? Jednoduše proto, že jsem lapil potřebu někde ventilovat svoje myšlenky a filosofické úvahy a dohady, které se mi v hlavě občas kroutí. Takové věci může člověk vyjádřit na několika místech, například vykřikovat na náměstí u kašny, nebo psát na tácky pod pivo v nějaké větší hospodě. Co se ale internetu a jeho možností týče, nejčastějším případem bývá Facebook, nebo internetové diskuze.
To jsou ale otřepané způsoby, kterým já moc neholduji. Mám totiž takový pocit, že v těchto případech ten svůj náhled na věc nebo názor tak jaksi podsouvám lidem, kteří o to třeba ani nestojí. Přijde mi přirozenější si psát tyhle věci na blog, který si lidi buď budou číst a bude je to zajímat, nebo ne. A na Facebooku a Twitteru můžu v klidu psát co je nového, co se děje v kapele a tak dále, kdežto svoje filosofování budu aplikovat pouze zde. To je zajímavá myšlenka, což? :)

Co se týče obsahu blogu, bude to taková všehochuť. Co mě zrovna napadne, co mi bude zrovna vrtat hlavou, to tady popíšu. Tak s chutí do toho :)