Dnes už je takřka nemožné si představit, že by se většina obyvatelstva planety obešla bez sociálních sítí. Některé jsou více populární, některé méně, a některé jsou již masovou záležitostí pohlcující miliardy lidí. Existuje jich opravdu mnoho - Netlog, Yahoo, MySpace, eBuddy, Badoo, Blogster, Faceparty, Flixter, české Lidé.cz a tak dále. Ovšem za největší giganty lze právoplatně považovat Facebook a Twitter. Ačkoliv jsou tito dva velikáni hodně odlišní, co se funkcí a principu používání týče, mají minimálně jednu věc společnou - jejich uživatelé často nechápou nebo pletou jejich využití a potenciál.
středa 8. června 2011
pondělí 6. června 2011
Empétrojky vraždí hudbu! ... to sotva
S tímto nebo podobným názorem se už musel alespoň jednou setkat každý z nás. Kopírování, vypalování či stahování hudby ve formátu Mp3 zabíjí hudbu. Leckomu se to může zdát na první pohled logické, ale když se na toto téma podívám detailněji, je to vlastně holý nesmysl.
neděle 5. června 2011
Autorská práva zleva, zprava
Před pár okamžiky se mi dostal na monitor článek, kde byla zajímavě popsaná fakta o autorských právech týkajících se architektonických objektů, budov a památek. Abych se tu zbytečně nerozepisoval o obsahu článku, můžete si jej přečíst ZDE
Zajímavě to napsal pan Libor v komentáři k tomuto článku. Psal, že pokud mají řidiči MHD zakázáno poslouchat rádio v prostředcích hromadné dopravy, protože se tak jedná o nepovolenou veřejnou produkci, je tedy vystavování památek taky veřejná produkce, měli by je tedy zakrýt tak, aby na ně nebylo vidět. Bohužel to pan Libor popletl, protože ony památky vystavují lidé, kteří tahle práva v podstatě vlastní. To znamená, že pokud by si řidič MHD platil práva na muziku v rádiu, mohl by si ji pouštět na celý autobus nebo tramvaj od vozovny až na konečnou. Tedy alespoň podle mě to tak je.
Dle mého názoru mají veškerá tato autorská práva jak svoje výhody, tak nevýhody. Když se například mladý a nadějný muzikant rozhodne, že je nešika na jakoukoliv práci, tudíž se bude živit jen a pouze muzikou (proč ne, každý se živí něčím, co mu jde), jsou pro něho tato práva minimálně polovinou zdroje jeho obživy. Pokud je totiž natolik šikovný, že se jeho songy uchytí, tak si na ně vyhradí autorská práva a za každé hraní jeho skladeb v rádiu, či televizi, má nějaký ten krejcar navíc. Pokud si bude chtít jeho skladby někdo vypůjčit a veřejně je produkovat nebo distribuovat, musí za to zaplatit a i z toho interpret nějaký ten dukát má. Není to sice kdejaký majlant, ale je to alespoň jakási záruka, že nepojde hlady. Stejně tak je to i s texty, scénáři, uměleckými díly a tak dále.
Ovšem nic se podle mě nemá přehánět. Když jsem se dozvěděl, že jsou hlídané i kempy, kde čundráci hrají na kytary známé kotlíkářské vypalovačky o starých chajdách v údolí, trochu mě to zarazilo. Prý se tyto skladby táhnou od svého epicentra (což je většinou táborový ohýnek) přes celý kemp přímo do uší celého osazenstva všech stanů, chatek, karavanů a maringotek, a to už je, dámy a pánové, ryzí veřejná produkce. Takže pokud tajně vyslaná hlídka takovouto nekalost objeví, buď kotlíkáři zaplatí za autorská práva, nebo zmlknou, schovají kytary a schoulí se do spacáku. Nevím do jaké míry je tahle informace přesná, protože mi ji zatím každý interpretoval trošičku jinak, ale tak jako tak je to dle mého úsudku tak trochu nesmysl. U další zprávy, při které jsem si klepal na čelo, už ta interpretace byla přesnější. Jedna moje známá paní učitelka vede dětský pěvecký sbor na jedné nejmenované základní škole. Když se konala pietní akce při jednom svátku, paní učitelka si nacvičila se sborem pár šlágrů, se kterými měl sbor vystoupit při obřadu kladení věnců za padlé hrdiny. Ačkoliv se toto konalo v malé vesnici, tajná hlídka už o tom věděla a byla nastoupena v plné polní před paní učitelkou se zákazem vystoupení jejího dětského sboru z důvodu nepovolené veřejné produkce. No, asi si vybrali písničky špatně, jejich původní autor ještě není po smrti 70 a více let, takže je tato veřejná produkce uprostřed malé vesničky nejspíš opravdu špatnost a zlo poškozující autora a jeho potomky.
Dodržování zásad autorských práv má podle mě takový účel, aby autor nebyl poškozen tím, že si jeho skladbu (nebo jiné věci, na které se tato práva vztahují) nevezme někdo, kdo ji považuje za svoji. Prostě mu ji vyfoukne a může tak autora připravit o jeho zisky z této skladby. Pochybuji tedy, že dětský sbor před památníkem, nebo tlupa čundráků s rozladněnou akustickou kytarou můžou nějak ohrozit autorovy zisky. Kapela Morčata na útěku má ve většině případů postavenou aranž na skladbách, které také nejsou autorské, ale to v mých očích autory taky nijak nepoškozuje, protože když se nějaká ta skladba někde objeví, rozhodně není považována za autorskou, protože je u ní vždy uveden originál a navíc jde o skladby, u kterých je široké veřejnosti dobře známo, který song posloužil jako předloha. K tomu všemu nejsou tyto nahrávky distribuovány, nehrajou se v televizích, v rádiích, ani rozhlasech, a za veřejnou produkci pořadatele poplatky platí, takže dle mého soudu autora nijak nepoškozují, dokonce to beru tak, že mu spíše dělají reklamu.
Veškerá tato autorská práva jsou tedy dobrá věc pro to, aby měl autor na chleba (hraní v rádiích, televizích, rozhlasech a veřejné produkce, co se koncertů a opravdových veřejných produkcí týče, rozhodně ne staříci u táboráku, či děti nad věncem na památníku), ale zas když se to přehání, zavání to jakýmsi typem diktatury. Koneckonců, muzika je tu od toho, aby se hrála a poslouchala.
Autorská práva na osvětlení Eiffelovky už jsou dle mého názoru totální debilita, o stovkách tisíc za focení na Karlově mostě radši ani nemluvím.
Když si tedy celý článek shrnu, v dnešní době se pořád všude všichni ohánějí svobodou a demokracií, ale jsou jistá místa, kde k tomu tak trochu ještě něco chybí.
Zajímavě to napsal pan Libor v komentáři k tomuto článku. Psal, že pokud mají řidiči MHD zakázáno poslouchat rádio v prostředcích hromadné dopravy, protože se tak jedná o nepovolenou veřejnou produkci, je tedy vystavování památek taky veřejná produkce, měli by je tedy zakrýt tak, aby na ně nebylo vidět. Bohužel to pan Libor popletl, protože ony památky vystavují lidé, kteří tahle práva v podstatě vlastní. To znamená, že pokud by si řidič MHD platil práva na muziku v rádiu, mohl by si ji pouštět na celý autobus nebo tramvaj od vozovny až na konečnou. Tedy alespoň podle mě to tak je.
Dle mého názoru mají veškerá tato autorská práva jak svoje výhody, tak nevýhody. Když se například mladý a nadějný muzikant rozhodne, že je nešika na jakoukoliv práci, tudíž se bude živit jen a pouze muzikou (proč ne, každý se živí něčím, co mu jde), jsou pro něho tato práva minimálně polovinou zdroje jeho obživy. Pokud je totiž natolik šikovný, že se jeho songy uchytí, tak si na ně vyhradí autorská práva a za každé hraní jeho skladeb v rádiu, či televizi, má nějaký ten krejcar navíc. Pokud si bude chtít jeho skladby někdo vypůjčit a veřejně je produkovat nebo distribuovat, musí za to zaplatit a i z toho interpret nějaký ten dukát má. Není to sice kdejaký majlant, ale je to alespoň jakási záruka, že nepojde hlady. Stejně tak je to i s texty, scénáři, uměleckými díly a tak dále.
Ovšem nic se podle mě nemá přehánět. Když jsem se dozvěděl, že jsou hlídané i kempy, kde čundráci hrají na kytary známé kotlíkářské vypalovačky o starých chajdách v údolí, trochu mě to zarazilo. Prý se tyto skladby táhnou od svého epicentra (což je většinou táborový ohýnek) přes celý kemp přímo do uší celého osazenstva všech stanů, chatek, karavanů a maringotek, a to už je, dámy a pánové, ryzí veřejná produkce. Takže pokud tajně vyslaná hlídka takovouto nekalost objeví, buď kotlíkáři zaplatí za autorská práva, nebo zmlknou, schovají kytary a schoulí se do spacáku. Nevím do jaké míry je tahle informace přesná, protože mi ji zatím každý interpretoval trošičku jinak, ale tak jako tak je to dle mého úsudku tak trochu nesmysl. U další zprávy, při které jsem si klepal na čelo, už ta interpretace byla přesnější. Jedna moje známá paní učitelka vede dětský pěvecký sbor na jedné nejmenované základní škole. Když se konala pietní akce při jednom svátku, paní učitelka si nacvičila se sborem pár šlágrů, se kterými měl sbor vystoupit při obřadu kladení věnců za padlé hrdiny. Ačkoliv se toto konalo v malé vesnici, tajná hlídka už o tom věděla a byla nastoupena v plné polní před paní učitelkou se zákazem vystoupení jejího dětského sboru z důvodu nepovolené veřejné produkce. No, asi si vybrali písničky špatně, jejich původní autor ještě není po smrti 70 a více let, takže je tato veřejná produkce uprostřed malé vesničky nejspíš opravdu špatnost a zlo poškozující autora a jeho potomky.
Dodržování zásad autorských práv má podle mě takový účel, aby autor nebyl poškozen tím, že si jeho skladbu (nebo jiné věci, na které se tato práva vztahují) nevezme někdo, kdo ji považuje za svoji. Prostě mu ji vyfoukne a může tak autora připravit o jeho zisky z této skladby. Pochybuji tedy, že dětský sbor před památníkem, nebo tlupa čundráků s rozladněnou akustickou kytarou můžou nějak ohrozit autorovy zisky. Kapela Morčata na útěku má ve většině případů postavenou aranž na skladbách, které také nejsou autorské, ale to v mých očích autory taky nijak nepoškozuje, protože když se nějaká ta skladba někde objeví, rozhodně není považována za autorskou, protože je u ní vždy uveden originál a navíc jde o skladby, u kterých je široké veřejnosti dobře známo, který song posloužil jako předloha. K tomu všemu nejsou tyto nahrávky distribuovány, nehrajou se v televizích, v rádiích, ani rozhlasech, a za veřejnou produkci pořadatele poplatky platí, takže dle mého soudu autora nijak nepoškozují, dokonce to beru tak, že mu spíše dělají reklamu.
Veškerá tato autorská práva jsou tedy dobrá věc pro to, aby měl autor na chleba (hraní v rádiích, televizích, rozhlasech a veřejné produkce, co se koncertů a opravdových veřejných produkcí týče, rozhodně ne staříci u táboráku, či děti nad věncem na památníku), ale zas když se to přehání, zavání to jakýmsi typem diktatury. Koneckonců, muzika je tu od toho, aby se hrála a poslouchala.
Autorská práva na osvětlení Eiffelovky už jsou dle mého názoru totální debilita, o stovkách tisíc za focení na Karlově mostě radši ani nemluvím.
Když si tedy celý článek shrnu, v dnešní době se pořád všude všichni ohánějí svobodou a demokracií, ale jsou jistá místa, kde k tomu tak trochu ještě něco chybí.
čtvrtek 2. června 2011
Proč blog?
Zdravím všechny potencionální čtenáře tohoto blogu a doufám, že zde naleznete alespoň pár věcí k zamyšlení, či pobavení.
A proč si vlastně tenhle blog zakládám? Jednoduše proto, že jsem lapil potřebu někde ventilovat svoje myšlenky a filosofické úvahy a dohady, které se mi v hlavě občas kroutí. Takové věci může člověk vyjádřit na několika místech, například vykřikovat na náměstí u kašny, nebo psát na tácky pod pivo v nějaké větší hospodě. Co se ale internetu a jeho možností týče, nejčastějším případem bývá Facebook, nebo internetové diskuze.
To jsou ale otřepané způsoby, kterým já moc neholduji. Mám totiž takový pocit, že v těchto případech ten svůj náhled na věc nebo názor tak jaksi podsouvám lidem, kteří o to třeba ani nestojí. Přijde mi přirozenější si psát tyhle věci na blog, který si lidi buď budou číst a bude je to zajímat, nebo ne. A na Facebooku a Twitteru můžu v klidu psát co je nového, co se děje v kapele a tak dále, kdežto svoje filosofování budu aplikovat pouze zde. To je zajímavá myšlenka, což? :)
Co se týče obsahu blogu, bude to taková všehochuť. Co mě zrovna napadne, co mi bude zrovna vrtat hlavou, to tady popíšu. Tak s chutí do toho :)
A proč si vlastně tenhle blog zakládám? Jednoduše proto, že jsem lapil potřebu někde ventilovat svoje myšlenky a filosofické úvahy a dohady, které se mi v hlavě občas kroutí. Takové věci může člověk vyjádřit na několika místech, například vykřikovat na náměstí u kašny, nebo psát na tácky pod pivo v nějaké větší hospodě. Co se ale internetu a jeho možností týče, nejčastějším případem bývá Facebook, nebo internetové diskuze.
To jsou ale otřepané způsoby, kterým já moc neholduji. Mám totiž takový pocit, že v těchto případech ten svůj náhled na věc nebo názor tak jaksi podsouvám lidem, kteří o to třeba ani nestojí. Přijde mi přirozenější si psát tyhle věci na blog, který si lidi buď budou číst a bude je to zajímat, nebo ne. A na Facebooku a Twitteru můžu v klidu psát co je nového, co se děje v kapele a tak dále, kdežto svoje filosofování budu aplikovat pouze zde. To je zajímavá myšlenka, což? :)
Co se týče obsahu blogu, bude to taková všehochuť. Co mě zrovna napadne, co mi bude zrovna vrtat hlavou, to tady popíšu. Tak s chutí do toho :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)