Divný reklamy

  Občas nechápu některé věci nebo skutky v některých reklamách, který běží v bedně. Já vím, že je to prkotina, ale mně to pořád vrtá lebkou. A protože se mi nechce přemýšlet nad starostma, musím přemýšlet nad tímhle, abych neměl v mozkovně vzduchoprázdno. Tady jsou ty divný věci:

Bezdotyková pumpička na mýdlo
Rozchechtaná dítka přiběhnou do chalupy celá od blata a na umyvadle stojí velmi prapodivná dóza. Nakřápnutý hlas vypravěčky říká, že když se děti vrátí špinavé z venku, to poslední čeho by se měly dotýkat je špinavá pumpička na mýdlo. Tak je tu bezdotyková, před kterou stačí jen mávnout a ona vám sama vykydne do ruky mýdlo. Jak ve Star Treku, co?
Já teda nevím, jak to dělají ti, co tu reklamu vymysleli, ale já mám postup takovej, že si prvně tou špinavou pumpičkou prdnu na ruce mýdlo a pak si ho smyju pod tekoucí vodou. Na pumpičku už čistýma rukama nesahám. No, tak oni to třeba mají tak, že si umyjou ruce vodou a pak si na ně napatlou mýdlo a jdou si sednout do obýváku k televizi.
Možná bych udělal konkurenční reklamu - Když děti přijdou špinavé z venku, to poslední, co potřebují, je měnit špinavýma rukama baterky v pumpičce. Proto tu máme normální pumpu na mýdlo!

Hygienicky čistá toaleta
Jasně, čistej hajzlík je potřeba, aby to u vás doma nevypadalo jak na Toi-Toice na konci třídenního metalovýho fesťáku. Ale kdybych si měl koupit za tři sta triliard korun nějakej leptavej jed, kterej mísu nejen vyčistí, ale narozdíl od těch běžných ji i zbaví bakterií, na to bych se mohl ... no, bavíme se o toaletách, takže si můžu dovolit říct vysrat. V animované reklamě jak od Pixaru bojují zlé a ošklivé bakterie (kterých je mi vždycky líto) proti neúprosnému kapitánu Domesťákovi, kterej je likviduje dole na hladince rybníčku Záchodňáku.
Já teda nevím, jak to kdo má, ale já osobně z hajzlu nejím, já do něho seru. A kdyby do něho srali všichni, místo aby v něm stolovali, nemuseli by kupovat Kapitána Domesťáka a jeho antibakteriální Ligu desinfekce. Vždycky postačí nějaký neleptavý smrad.

Široká nabídka "jídel" v McDonaldu
Copak si tam někdo někdy dává něco jinýho než cheeseburger?

XXX Lutz ta ta ta ta
No, já vím, že heslo negativní reklama je taky reklama dneska hrozně frčí a argumentuje jím každý, kdo pustí do světa nějakej průser nebo propadák. Ale tohle je šablonový příklad toho, jak to nefunguje. Na gigantické červené židli sedí kudrnatá blondýna, která svým hereckým výkonem dává znát, že ji štáb sebral někde stopující u silnice, když jeli tu hrůzu natáčet, neboť si uvědomili, že zapomněli herečku někde u Stuttgartu na benzínce.
Ten song, co pak zpívá, je něco tak odpornýho, že máte nohy v pěst a ještě deset minut vám to potom cuká s lopatkama. Prý je to účel. Ok, ale tím pádem to je blbej účel, protože docílili přesně toho, že do toho kšeftu nikdy nevkročím. A asi nejsem sám, kdo přijede k tomuto obchodu, ta píseň mu zazní v hlavě, tak se otočí, vrátí se k autu a podívá se do mapy, kde je nejbližší Ikea. Takže negativní reklama sice JE reklama, ale ve finále je úplně na hovno.

Jen zlo může pomoci dobru - Nové motto pravdoláskařů

Včera jsem si přečetl zprávu o tom, že autora blogu Hudební masakry, Jardu Konáše, na Facebooku zabanovali kvůli facebookové stránce jeho blogu. Důvodem byli hodní lidé, kterým se Jarda obouval do oblíbených interpretů, čímž se stal zlým a tudíž bylo potřeba jeho stránku neúnavně nahlašovat. Jediný způsob, jak nastolit mír, je asi tím pádem vymýcení všech nepřátel. Tato praktika se bohužel objevuje u "hodných" lidí čím dál častěji a já teď přemýšlím, jestli se díky tomu ty "zlé" a "hodné" role neobrátily.

Obchody s dluhem

  Původně jsem tento článek psát nechtěl, ale nějak mi to nedá. Říkal jsem si, že to nechám plavat, protože se mi nechce šťourat ve věcech, které by mi mohly být úplně ukradené, protože se mě ani trochu netýkají. Jenže mi to pořád vrtá hlavou a chci se o to s vámi podělit.

Komerčka překvapila

  Můj poslední článek zde na blogu je o tom, jak se mnou vyběhla Komerční banka (článek ZDE). Pokud si jej přečtete celý, bude vám jasné, že si tato instituce u mě asi udělala velký vroubek. Nicméně, k mému překvapení, Komerčka na článek zareagovala velmi rychle a věci se začaly hýbat směrem k jejich vyřešení.

Chytré praktiky Komerční banky

  Stala se mi před pár dny jedna zajímavá příhoda s Komerční bankou. Jsem sice rozhněvaný, ale ve finále musím této společnosti zatleskat za to, jakým šalamounským způsobem se mnou vyběhla. Má to sice ten vedlejší efekt, že už s nimi nechci mít nikdy nic společného a každému v mém okolí doporučím totéž, ale vydělat si umí, to se musí nechat. Nějak tady ten příběh zkusím rozkouskovat, aby bylo jasné, co se mi vlastně stalo.

Patent na vkus

  Před nějakou dobou jsme s našim kytaristou Mikeshem dumali nad tím, co se honí hlavou lidem, kteří by nejradši uvalili embargo na všechno, co se zrovna jim nelíbí. Bylo to tuším u jednoho konkrétního případu, kdy nějaký chlapík veřejně hlásal v guestbooku na našich bývalých stránkách, že by naši kapelu zrušil a smazal z historie, protože se zrovna jemu nelíbí. Těmto lidem, kteří si myslí, že jsou na světě sami, jsme s Mikeshem vymysleli patent na vkus.

Další koncertní civilizace

Pokračování článku Záhady koncertních civilizací.