Pokroucená podstata (anti)sociálních sítí

  Dnes už je takřka nemožné si představit, že by se většina obyvatelstva planety obešla bez sociálních sítí. Některé jsou více populární, některé méně, a některé jsou již masovou záležitostí pohlcující miliardy lidí. Existuje jich opravdu mnoho - Netlog, Yahoo, MySpace, eBuddy, Badoo, Blogster, Faceparty, Flixter, české Lidé.cz a tak dále. Ovšem za největší giganty lze právoplatně považovat Facebook a Twitter. Ačkoliv jsou tito dva velikáni hodně odlišní, co se funkcí a principu používání týče, mají minimálně jednu věc společnou - jejich uživatelé často nechápou nebo pletou jejich využití a potenciál.

  Jak už to tak bývá, nejlépe se debatuje o tom, o čem nikdo nic neví, ale přesto se všichni tváří, že tomu rozumí. Taková debata je pestrá hlavně díky tomu, že z důvodu nevědomosti mají její účastníci nepřeberné množství variant argumentů a odpovědí týkající se diskutovaného tématu. Například když jsem nedávno narazil při brouzdání po internetu na obrázek, kde je zachycena debata uživatelů Facebooku o sociální síti Twitter, nebylo mi jasné, zda někdo z debatujících vůbec někdy Twitter viděl, nebo jenom nepochopili, v čem spočívá jeho podstata a předpokládali, že funguje na stejném principu jako Facebook a pak byli zklamaní. Tady si prohlédněte onen obrázek
  Leckdo se mnou jistě nebude souhlasit, ale v mých očích je Twitter jednoznačně lepší a užitečnější, než Facebook. Pro ty, kdo ještě neměli tu čest, vysvětlím ve zkratce, jak Twitter vypadá a funguje. Je to především informační síť, žádný kecálek, takže takový "miniblog". Zřídíte si účet, kam dáte vaše jméno či přezdívku, nějaký profilový obrázek, napíšete pár informací o sobě, aby lidi věděli kdo jste (např. zpěvák kapely Kabát, spisovatel, redaktor Blesku, firma na výrobu erotických pomůcek, internetový portál o vědě a technice atp), odkaz na vaši případnou webovou stránku a umístění (prostě odkud jste vy, nebo firma, za kterou na TW píšete) a toť vše. To je celý váš profil. Žádná fotoalba, s kým jste v jak komplikovaném vztahu, kde jste se narodili, kde teď bydlíte, kam chodíte nejčastěji na záchod, nic takového tu v profilech nenajdete. A můžete začít psát zprávy, takzvané tweety. Při každém tweetu jste omezeni sto čtyřiceti znaky, takže to jsou takové krátké zprávičky. Ale pozor, není tu žádné přidávání do přátel jako na Facebooku (dále jen FB), ale takzvané sledování (Following). To znamená, že si najdu někoho, nebo něco, kdo nebo co mě zajímá, a zakliknu si, že ho chci sledovat. Jeho tweety se mi pak zobrazují na hlavní obrazovce Twitteru. To jest celé. Pokud si kdokoliv zaklikne follow u vašeho profilu, zobrazují se mu zase vaše tweety. Takže obrazovka s tweety vypadá nějak takhle
  V mém případě právě koukám na tweet mého oblíbeného zpravodajství s odkazem na článek, tweet mého oblíbeného redaktora herního časopisu se zajímavou zprávou, tweet jednoho českého spisovatele a na tweet firmy dodávající mobilní telefony s odkazem na jejich stránku s přehledem nového zboží. Je to prosté, co říkáte? Žádné chaty, žádné aplikace se srdíčky, žádné komentáře, žádné označování na fotografiích a podobné zbytečnosti. Prostě a jen zpráva, která mě zajímá. Takže už asi chápete, že debata na předchozím obrázku je úplně mimo mísu :)
  Oproti tomu Facebook je složitější a dá se podle mého názoru používat několika způsoby, které mě napadají:


- Jako komunikátor
Přidáte si do přátel všechny své známé a pak jste s nimi v kontaktu se všemi najednou. Jako takové masové ICQ. Podle mě je ale ICQ už tak docela špatný komunikátor a nevím, jestli je moudré jej měnit za ještě horší :) Navíc si myslím, že přidávání si do přátel jenom ty lidi, které znám a se kterými se stýkám popírá filosofii sociální sítě. Přidáním si někoho do přátel docílíte toho, že se vám jeho zprávy (na FB statusy, či také stavy) zobrazují na hlavní stránce. A jako u Twitteru, nemám důvod si přidávat jen blízké lidi, abych viděl co píší, když mi to řeknou večer v hospodě. Ale i tohle je možnost využití FB.

- Jako seznamka
Přidáváte si do přátel lidi, kteří vás nějakým způsobem zajímají, či fascinují, aby jste se seznámili a navázali nějaký kontakt. Na FB ale kolují takové téze, jako třeba ta, že přidávat si do přátel lidi, které neznám je hloupost. Klasická fráze "My se známe? Ne? Tak proč mě žádáš o přátelství?" je dle mého názoru scestná, protože je tu možnost, že uživatele zajímají vaše statusy, či fotky. Pokud nechcete, aby tyto věci viděl, máte k dispozici tlačítko "Ignorovat", ale to potom tak jaksi není princip sociální sítě. Ovšem i tímto způsobem se dá FB využívat.

- Jako propagace
Na FB jde zakládat mimo jiné také stránky, kde si zakliknete, že se vám stránka líbí a její statusy se vám pak zobrazují na hlavní stránce. Tohle je podle mě největší síla Facebooku, ale bohužel v mých očích je uživateli nejvíce opomíjená. Když si zakliknu stránku kapely, kterou poslouchám, znamená to, že chci vědět, co se kolem ní děje a sleduju tak, co kapela na FB píše. Také se mi stává, že si stránku mojí oblíbené kapely nezakliknu, protože i přesto, že ji mám rád a poslouchám ji, nezajímá mě, co kapela píše. Uživatele FB to ale takhle většinou neberou a klikají na všechno, co má zajímavý název, nebo co znají jen z doslechu. Tomu moc nerozumím, protože neočekávám, že se od stránky "Miluju, když si prdnu, ale ten smrad je hroznej :D" dozvím něco zajímavého, co by mi stálo za to mít to na hlavní stránce. Pro kapelu to má smysl ten, že když chtějí například oznámit příchod nového alba, jedním stisknutím klávesy Enter to naskočí třeba padesáti tisíci lidem najednou na hlavní stránce. Bohužel ale musí kapela počítat s možností, že to něco řekne třeba jen dvěma třetinám z nich, protože zbytek o kapele v životě neslyšel a zaklikli si její stránku jen proto, že jim náhodou projela pod kursorem.

  V čem se ještě FB stává začarovaným kruhem je to, když mám v přátelích někoho, kdo je skutečně můj dobrý přítel, ale jeho statusy, které mi naskakují na hlavní stránce mají informační hodnotu nula. Celá hlavní stránka je zaspamovaná jeho statusy, kde píše: "To je na hovno :(", potom "To je bomba :D :D", další status "Jo, občas se to sekne." a nikdo neví o co jde. Když se ho v komentáři zeptám, o co kráčí, odpoví mi buď "To je jedno, neřeš to :))", nebo "Nic, nechci o tom mluvit.". Takže pak mi uniká důvod, proč to tam vlastně píše. Komu chce co sdělit. Pokud to má být určeno konkrétní osobě, jsou tu přece zprávy a nemusím to číst já, když to jde mimo mě. Rozhodnu se tedy, že s tím něco udělám a odeberu si ho z přátel. No jo, ale on je můj přítel a já ho chci mít v přátelích. Tak si ho jen skryju, aby se mi jeho statusy nezobrazovaly. No jo, ale když neuvidím jeho statusy, to už ho rovnou nemusím mít v přátelích. No jo, ale on je můj přítel a já ho chci mít v přátelích ... a centryfuga se točí stále dokola :)
  Takže závěrem bych to shrnul tak, že Twitter mi přijde příjemnější a užitečnější, než Facebook, pokud ovšem uživatelé od Twitteru neočekávají druhý FB, nebo náhradu za něj. Pokud chcete s Twitterem začít, ZDE je stránka s návodem. Pokud nemáte profil na Facebooku a chcete si jej založit, návod nalezneze ZDE.
Můžete se pak sami přesvědčit, který z těchto dvou vám bude více vyhovovat.